Jen několik měsíců po svém vzniku začala být nová britská levicová strana ovládána frakcionářstvím a vnitřními boji. Tyto problémy trápily levicová populistická hnutí vždy. Your Party by se z jejich minulosti mohla poučit. Recenze knihy Your Party: The Return of the Left, editoval Oliver Eagleton (Verso Books, 2025).
Proti levicovému populismu svědčí jeho přílišná orientace na vůdčí osobnost. Když ve Španělsku vzniklo hnutí Podemos, netrvalo to dlouho a bylo obviněno ze zrady širšího protestního hnutí, které pomohlo připravit scenérii pro anti-establishmentovou politiku. V roce 2015 vsadil vůdce strany Pablo Iglesias na to, že předstihne centristické socialisty ze PSOE (Španělská socialistická dělnická strana – pozn. překl.). Když se mu to nepodařilo, Podemos se začal vnitřně hroutit. Dalším příkladem je hnutí La France Insoumise (Nepoddajná Francie – pozn. překl.). Zde její lídr Jean-Luc Mélenchon vybudoval organizaci soustředěnou kolem své výstřední osobnosti. Kritici zprava i zleva poukazují na vyprázdněnost a absenci demokracie uvnitř LFI.
Pro levicový populismus naopak může hovořit to, že kromě lídra, rozhodného určit distinkci mezi přítelem a nepřítelem, má schopnost sjednotit hluboce roztříštěnou společnost postindustriální éry jen málokdo.
Levicový populismus a jeho “rebelové”
Ve Francii se Jean-Luc Mélenchon ukázal jako jediný politik schopný sjednotit levici a vést koalici subjektů vymezenou vůči přetrvávající krajně pravicové hrozbě, Novou lidovou frontu. Pablo Iglesias možná ve Španělsku neuspěl ve svých dřívějších ambicích „vzít nebesa útokem“, jeho strana si však udržela politickou agendu, která umožnila PSOE pod restartovaným vedením Pedra Sáncheze vládnout z levého středu. V kontextu dnešního odklonu doprava ve velké části Evropy pak Španělsko představuje malou jiskru naděje.
Britskému politickému diskurzu začala dominovat populistická pravice, přičemž jak labouristé, tak konzervativci manévrují v závětří Nigela Farage, šéfa krajně pravicové Reform UK. Od referenda o vystoupení z EU v roce 2016 až do konce vyjednávání v roce 2021 ve Velké Británii dominovala Farageova úspěšná kampaň za brexit i vládní politice. Reform UK (dříve známá jako Brexit Party) je Farageovým politickým nástrojem již od roku 2018. Původně byla založena jako soukromá společnost s ručením omezeným s Nigelem Faragem jako hlavním akcionářem. Dle průzkumů veřejného mínění je Reform UK na dobré cestě stát se největší britskou stranou, ačkoliv do řádných celostátních voleb zbývají ještě více než tři roky.
Naproti tomu britská Labouristická strana již dlouho představuje umírněný subjekt, který drží pohromadě hlavně díky většinovému volebnímu systému vymazávajícímu zisky menších stran. Vztah mezi labouristickými voliči, příznivci strany a lídrem Labour Party má zprostředkovávat síť institucionálních aktérů, od odborů po přidružené společnosti či různé orgány působící na místních i národních úrovních. Labouristická strana tradičně produkovala lídry schopné tyto zájmy vyvažovat. Levice jí často vyčítala deficit vnitřní demokracie a neumožnění členské základně volat k zodpovědnosti stranické poslance. Na rozdíl od Demokratů v USA však nemá Labouristická strana otevřené primárky. Rozsah centralizace ve straně je však dnes extrémní, a to i podle standardů poválečné minulosti.
Návrat levice?
Tony Blair, jenž přišel s myšlenkou Nové labouristické politiky, tedy jakéhosi britského ekvivalentu Třetí cesty Billa Clintona (oba koncepty posouvaly tradiční sociálně demokratické programy více do středu, jak v rámci Demokratické strany USA, tak Labour Party – pozn. překl.), byl prvním populistickým vůdcem labouristů – pokud tedy onen termín pochopíme jako popis relativně přímého vztahu mezi lídrem a voličstvem, který zprostředkovává myšlenka lidu. Blair však prosazoval katastrofální „humanitární“ intervenci na Blízkém východě, dosadil do parlamentních křesel poslušné poslance, obcházel rozhodnutí přijatá stranickými konferencemi, odsunul na vedlejší kolej přidružené odbory, vyprázdnil stranické výbory a upřednostnil komunikaci se členy a voliči prostřednictvím tisku vlastněného Murdochem (Rupert Murdoch – mediální magnát australského původu, ve Velké Británii vlastnící deníky The Times či The Sun – pozn. překl.).
Jeremy Corbyn, který vedl labouristy mezi lety 2015-2019, vždy představoval radikálního labouristického demokrata vyživovaného populistickým prostředím. Strategické názory některých jeho klíčových stoupenců jsou shrnuty v nové knize Your Party: Návrat levice, v níž se nachází popis vzniku demokratického hnutí zdola. Oliver Eagleton, publikující v New Left Review (britský levicový dvouměsíčník – pozn. překl.), shromáždil myšlenky důležitých aktérů při zakládání nové politické strany, jejíž prozatimní název zní Your Party. Corbyna přimělo k vytvoření alternativního politického subjektu vyobcování jeho osoby ze starmerovské Labouristické strany.
Kniha obsahuje Corbynovy výroky, v nichž se zračí oddanost demokracii zdola a podpora snah různých sociálních hnutí prosazovat změny zdola. James Schneider, vysoce postavený tiskový mluvčí Corbyna a až donedávna klíčová postava nové Your Party, však hlavní příčinu neúspěchu corbynismu spatřuje v nedostatečné společenské základně. Levicová poslankyně Zarah Sultana, která začátkem tohoto roku opustila Labouristickou stranu, aby hrála vedoucí roli v Corbynově novém subjektu, volá po prohloubení vazeb s odbory, boji pracujících a protestními hnutími. „Nestačí nám jen účast ve volbách,“ vysvětluje Eagletonovi v rozhovoru.
Od jihoafrického bojovníka proti apartheidu Andrewa Feinsteina, který vedl silnou kampaň jako nezávislý ve všeobecných volbách v roce 2024, se dozvídáme, že zájem o vstup do Your Party existuje – osm set tisíc lidí se během červencového spuštění zaregistrovalo do mailing listu. Vyskytuje se zde tedy základ pro masovou levicovou politiku. „Na levici jsou jistí lidé, kteří chtějí silný stupeň centralizované kontroly,“ říká Feinstein, rýpaje do Corbynova užšího okruhu spolupracovníků. „Nicméně, ani Jeremy, ani Zarah tento postoj nesdílejí.“ Feinstein touží po nové straně, která „odráží radikálně demokratický étos“, a jež je schopna „budovat reálnou institucionální moc“.
Tyto názory jsou ozvěnou Corbynových volebních kampaní za labouristy v letech 2015 a 2016, v nichž „vousatý abstinent“ slíbil, že upevní pozici stranických členů a podpoří sociální hnutí. To ovšem nezafungovalo. Zatímco se členy labouristů za Corbynova vedení stalo zhruba čtvrt milionu lidí, téměř veškerá tato energie šla do konvenčních volebních kampaní.
Roku 2019 konzervativci pod vedením Borise Johnsona využili brexit a ve všeobecných volbách získali mandáty ve strategických oblastech Británie, což Corbynovým labouristům způsobilo parlamentní katastrofu. Starmer, který mezi labouristy tlačil slib zvrácení výsledků referenda, cynicky využil krize k získání kontroly nad stranou a zahájil kampaň proti corbynovské levici. Corbynovi příznivci však neměli kam jít, a proto vyčkávali zrod alternativy. Právě takovou alternativou měla být Your Party. Sbírka esejů v nové Eageltonově knize zaznamenává vzrušení, jež doprovázelo vznik tohoto subjektu.
Šnečí tempo
Koná se návrat levice, jak hlásá podtitul knihy? Eagletonův sžíravý úvod ukazuje, do jaké míry Starmer izoloval svou stranu od jinak populárních antirasistických, antiautoritářských a protiúsporných nálad a sentimentů. „Labouristická strana dnes nemá žádnou orientaci na budoucnost, žádnou koncepci ‚pokroku‘,“ píše Eagleton.
O tom, že se levici ve Velké Británii naskytla obrovská příležitost, není pochyb. Přesto, jak Eagleton nastiňuje, Your Party začala katastrofálně.
Frakcionářství a spory mezi Corbynem a Sultanou se projevovaly i ve veřejných výstupech: Sultana prohlásila, že disponuje autoritou pro spoluvedení Your Party, avšak Corbyn nesouhlasil; Sultana spustila portál pro členy strany, Corbyn ovšem svým příznivcům řekl, že jde o podvod. Sultana se kvůli tomu radila s právníky zabývajícími se pomluvou, zatímco Corbynova strana ji nahlásila vládnímu regulátorovi. Zatímco se Corbyn a Sultana snaží naoko vystupovat jako sehraná dvojice, zprávy objevující se v Guardianu naznačují, že spor o peníze a údaje členů strany se odebere před soudní stolici. Vzájemné plivání na veřejnosti pokračuje. Ti, jenž shledávali Your Party jako alternativu k tomu, jak se establishment v průběhu léta konsensuálně sjednotil ohledně šovinistické, protiimigrační a proúsporné politiky, jsou nuceni jen bezmocně přihlížet.
Čtrnáct dní před falešným startem Your Party byl zvolen předsedou Strany zelených Zack Polanski, který se zove termínem ekopopulista. Polanski však nepožívá renomé socialisty jako Corbyn nebo Sultana i kvůli tomu, že roku 2015 ve volbách kandidoval jako radní za Liberální demokraty (poté, co vládní koalice liberálních demokratů a konzervativců obstarala největší propad životní úrovně ve Velké Británii za poslední dekády). V sérii obratných mediálních vystoupení vyzval k ukončení britské podpory genocidy v Gaze, nastolil problematiku daní z bohatství a hájil multikulturalismus. Dle všech měřítek obecně udělali Zelení pro zastavení rostoucí vlny pravicového populismu více než Your Party.
Zelení v posledních všeobecných volbách získali tři poslance, čímž se jejich celkový počet zvýšil na čtyři, přičemž průzkumy veřejného mínění je již řadí před labouristy. Během Polanského předsedování se počet členů strany zdvojnásobil na více než sto čtyřicet tisíc. Naproti tomu Your Party o počtu svých členů mlčí.
Přestože Sultana tvrdí, že usiluje o zapojení členů strany do vedení, možnost obrátit se na média jí přišla vhod. Poslední dobou se pokoušela pro sebe vydobýt úzký politický prostor nalevo od Polanského ohledně vystoupení z NATO a ukončení všech diplomatických styků s Izraelem. Ovšem volební úspěch pro takto rozhádanou stranu je otazný. Mnohem produktivnější dělící linií by bylo rozlišování mezi liberálně-zelenou levicí a dělnickým, resp. i bývalým dělnickým křídlem levice. Pokud by si Your Party vytvořila svou základnu z druhé skupiny, mohla by se soustředit na velmi žádanou část voličstva, pro níž však lákavou ekonomickou politiku nenabízí žádná z velkých stran, vyjma Zelených.
Your Party zahájila sérii místních poradních shromáždění, jež mají vyústit v prosincovou celonárodní konferenci a zkraje příštího roku také volbu vedení. Má však dostatek času? Odlišné názorové frakce ve vrchních patrech strany v kombinaci s nejasnými představami o maximální participaci zdola vyústily ve šnečí tempo formování strany, které probíhá až příliš pomalu v kontrastu s nedávným rychlým nástupem levicového populismu.
Your Party nyní postrádá nejen jasné vedení, ale dokonce i jméno. Corbyn byl, stejně jako Mélenchon ve Francii, jednou z mála osobností, která disponovala autoritou pro založení nové iniciativy. Přesto se nyní zdá, že jeho charakteristický nedostatek rozhodného vedení, zvyklost přenášet rozhodnutí na někoho jiného – především svůj poradenský tým – mohly v kombinaci s nedisciplinovaností Sultany zničit šance strany.
Jak zdůrazňuje Eagleton, spory mezi Corbynem a Sultanou znamenaly pro Your Party upozadění otázek strategie. Jím redigovaná kniha by měla pomoci tyto otázky navrátit do kurzu. Ať se již týká názorů v knize vyjádřených, či současné praxe, vše povede k cenné zkušenosti.
Původní článek Lewise Bassetta z časopisu Jacobin přeložil Jan Bodnár
Zdroj fotografie: Jacobin
About The Author
