Tony Benn v Parlamentu zastupoval levicový, protiválečný postoj, který si vytvářel nasloucháním dělníkům, studentům a sociálním aktivistům. Socialistický poslanec Richard Burgon přemýšlí o odkazu svého mentora a budoucnosti labouristické levice. Původní článek Richarda Burgona z časopisu Tribune přeložil Jan Bodnár.
Máme štěstí, že tři pilíře socialismu Tonyho Benna – radikální demokratizace politiky, Alternativní ekonomická strategie (Bennův hospodářský program – pozn. red.) a protiválečný internacionalismus – byly důkladně prozkoumány v jeho článcích, rozhovorech, projevech v Parlamentu, na demonstracích, konferencích a stávkách. Vzhledem k dnešnímu stavu světa a výzvám, kterým čelíme, je Bennova analýza aktuálnější než kdy dříve a může nám pomoci při úkolech, které nás čekají. Vydání nové antologie jeho politických textů, The Most Dangerous Man in Britain?, tedy nemohlo přijít v lepší chvíli.
Tuto knihu bych doporučil jako zásadní četbu pro každého socialistického aktivistu – uvnitř i vně Labouristické strany– a všem, kdo usilují o férovější, lepší svět míru a spravedlnosti. Tony Benn a jeho spisy pro mě vždy byly – a stále jsou – obrovskou inspirací. Měl jsem to štěstí, že jsem ho poznal a že mě štědře povzbuzoval, a proto mě zpráva o této antologii velmi potěšila. Přemýšlel jsem, zda v ní bude něco, na co jsem doposud nenarazil. A vzhledem k tomu, že obsahuje mnou doposud nepřečtené texty (ač jsem vášnivým čtenářem Bennových knih), měl jsem důvod být nadšen.
Vlastnit tuto novou antolog i znamená mít Tonyho Benna opět při sobě. Přimělo mě to přemýšlet nejen o tom, jak moc dnes levice jeho hlas postrádá, ale i jak cenným by byl přínosem v letech 2015–2019 se svými zkušenostmi a vhledem. Antologie na méně než třech stech stranách brilantně shrnuje hlavní myšlenkové proudy Bennovy politiky prostřednictvím pečlivě vybraných projevů, článků a dopisů – mnohé z nich dosud nikdy nevyšly knižně a byly obtížně dohledatelné, přestože jsou pro porozumění Bennově politice zásadní.
Nová kniha je rozdělena do šesti částí: „Britský stát“, „Mnoho tváří demokracie“, „Průmysl“, „Británie ve světě“, „Radikální tradice“ a „Politika po politice“. Úvod napsala jeho dcera, novinářka, aktivistka a pedagožka Melissa Bennová, která jeho politické myšlení popisuje jako „socialistickou, demokratickou a antiimperialistickou analýzu“.
Napříč knihou vyniká hloubka, vážnost a ambice Bennova politického myšlení v širokém spektru témat. Několik hodin strávených s těmito podrobnými, avšak čtivými texty nabízí osvěžující průřez socialistickým myšlením, jež jsme zdědili. Připomínají rozsah myšlenek, plánování, přesvědčování a organizace, které jsou potřeba k uskutečnění reálných alternativ a k odvrácení světa čím dál více poznamenaného nerovností, nespravedlností, válkou a ekologickou krizí.
Změna zdola
Napříč antologií se táhne Bennova neochvějná víra v demokratický pokrok přicházející tlakem zdola, nikoli rozhodnutími shora. Například ve svém projevu „Politik dnes“, který přednesl na mezinárodní konferenci politických poradců v roce 1970, tuto myšlenku vyjadřuje velmi silně: „Když se ohlédnu za sto lety britské parlamentní demokracie a přemýšlím, proč došlo k velkým změnám, jsem přesvědčen, že nebyly výsledkem osvícených vůdců, ale tlakem lidí zdola. Hlasovací právo pro muže – a už vůbec ne pro ženy – by nikdy nebylo uděleno, kdyby o něj nebylo požádáno. Totéž platí pro státní školství, sociální stát, Národní zdravotní službu a další civilizační výdobytky. A současné kampaně proti znečištění, za lepší kvalitu života a respekt k ekologii nevznikly v hlavách inspirovaných ministrů nebo dalekozrakých úředníků – vyšly z lidu, a my mu dnes přiznáváme, co žádá.“
Napříč celou knihou je znát, jak silně tato víra ovlivňovala Bennovy návrhy reforem politického procesu, ekonomiky, pracovního prostředí i jeho vizi mezinárodního systému míru a spolupráce. V jeho textech je vidět, jak ho formovalo čtení britské historie – od Levellerů a Diggerů po Chartisty, sufražetky a hnutí 21. století – jako pokračujícího boje za demokratickou kontrolu ve prospěch mnohých proti mocenské koncentraci v rukou privilegované menšiny.
Benn tvrdil, že zkušenost je nejlepší učitel. Tato antologie ukazuje, jak jeho politické názory utvářelo naslouchání voličům, odborářům, aktivním studentům i marginalizovaným skupinám. Věřil, že k opravdovému pokroku v Parlamentu dochází tehdy, když dostatečný počet poslanců pocítí tlak k tomu, aby se také učili a podle toho jednali.
Za socialistickou ekonomickou alternativu a svět míru
Část „Průmysl“ obsahuje text „Desetiletá průmyslová strategie pro Británii“, který Benn napsal v roce 1975 spolu s Frances Morrellovou a Francisem Crippsem. Tento dokument, známý jako Alternativní ekonomická strategie, zůstává připomínkou toho, co mohlo být – kdyby tehdejší labouristická vláda nešla cestou neoliberální politiky podle doporučení MMF, která nakonec vedla k thatcherismu. „Je nezbytné, aby dělnické hnutí přijalo strategii, která zajistí rozšíření veřejného vlastnictví, průmyslovou demokracii a plánování průmyslové obnovy tak, aby vláda, vedení a odbory mohly společně navrhnout způsoby, jak chránit stávající produkci, a zároveň plánovat nové investice potřebné k obnově britského průmyslu.“
V době, kdy se nám tvrdí, že škrty v dávkách pro zdravotně postižené jsou nezbytné k „vyrovnání rozpočtu“, a zároveň se stále odmítá zdanění bohatých, je relevantní studovat výsledky zavržení této strategie a přijetí establishmentem podporovaného přístupu.
Antologie také brilantně zachycuje Bennův protiválečný internacionalismus – od jeho článku z roku 1964 v The Guardian, kde vášnivě argumentuje pro sankce vůči režimu apartheidu v Jižní Africe. S velkým morálním zaujetím píše: „Jakou větší pošetilost si lze v této situaci představit než to nevidět, nebo vidět a snažit se nevšímat si toho? Přesto to současná vláda dělá, hlasuje proti apartheidu v OSN a zároveň dodává zbraně, které ho udrží v platnosti. Právě tento druh pokrytectví snižuje vliv Británie ve světě.“
Síla Bennových slov o roli Británie ve světě rezonuje s naléhavostí, když prosazujeme silné sankce proti Izraeli za jeho válku v Gaze – sankce, které by odpovídaly rozsahu těch, jež vláda právem uvalila na Rusko vůči jeho nezákonné invazi na Ukrajinu. V bohaté sbírce Bennových příspěvků k mezinárodním otázkám obsahuje antologie jeho projev v Dolní sněmovně ze 17. února 1998, v němž se postavil proti bombardování Iráku, se slavnou pasáží, v níž reflektuje svou vlastní zkušenost z Londýna v době Blitzu a vztahuje ji k těžké situaci těch, kteří budou trpět stejným způsobem: „Každou noc jsem chodil do krytu v Thames House. Každé ráno jsem viděl, jak hoří Docklands. Jedné noci bylo ve Westminsteru zabito pět set lidí. Bylo to děsivé. Copak Arabové a Iráčané nemají strach? Copak jejich ženy nepláčou, když jim umírají děti? Copak bombardování neposiluje jejich odhodlání? Jsme hlupáci, když žijeme, jako by válka byla počítačová hra pro děti či malá zajímavá zprávička pro Channel 4 News.“
Závěrečná část knihy obsahuje jeho politickou činnost po odchodu z Parlamentu v roce 2001 – zejména projev na milionovém protiválečném pochodu 15. února 2003 vůči britské vládě připojující se k invazi Američanů do Iráku. V projevu, který musel být na demonstraci s tolika řečníky nutně velmi krátký, pokrývá strašně mnoho témat. Být tam tehdy – já tam byl – a mít dnes k dispozici text toho projevu, je opravdu výjimečné.
Zahrnutí těchto dvou protiválečných projevů ukazuje Benna, jak vůči moci apeloval na pravdu ve dvou odlišných prostředích, kde byl stejně efektivní: v Parlamentu a na protestech. Klíčem k jeho politice, jak ukazuje tato antologie, je myšlenka, že socialističtí labourističtí poslanci jsou mostem spojujícím levicové hnutí mimo parlament s odhodlanou aktivitou uvnitř. Jak sám napsal: „Zájmy lidí, které zastupujeme, a pokrok socialismu lze prosadit jen tehdy, pokud se labourističtí poslanci spojí s hnutím mimo Parlament a vytvoří silné partnerství.“
Ve stejném projevu Benn varuje, že potenciálním důsledkem vyloučení socialistů z parlamentu – a tím i mostu, který tvoří mezi vnějšími boji a aktivitami uvnitř – je vzestup krajní pravice: „Pokud by se Labouristickou stranu podařilo zastrašit nebo přesvědčit k odsouzení svých marxistů, média – poté, co okusila krev – by po ní dále požadovala, aby vyloučila všechny své socialisty a znovu sjednotila zbývající Labouristickou stranu se SDP [Sociálnědemokratickou stranou], aby vytvořila neškodnou alternativu ke konzervativcům, které by pak mohlo být dovoleno se čas od času ujmout úřadu, když konzervativci ztratí přízeň veřejnosti. Britský kapitalismus by tak, jak se tvrdí, byl navždy zajištěn a socialismus by mohl být vytlačen z národní agendy. Pokud by však taková strategie uspěla – což se nestane – ve skutečnosti by hluboce ohrozila britskou společnost. Otevřela by totiž nebezpečí obratu ke krajní pravici, jak jsme byli svědky v Evropě za posledních padesát let.“
Tato pasáž byla v posledních letech často citována. Když se podíváme na průzkumy veřejného mínění v této zemi (ve Velké Británii – pozn. red.) a vidíme, co se stalo v Itálii, Spojených státech a Německu, varování se zdá být naléhavější než kdy dříve.
Dva plameny
Nová antologie nabízí mnohem více hodnotného a zajímavého, než co lze v této recenzi zahrnout. Zmínil bych však Bennův článek ze září 1984 o stávce horníků v letech 1984–85, který skutečně ukazuje, s jakou jasností– na rozdíl od tehdejšího vedení Labouristické strany a některých odborů – chápal její totemický význam. Jak sám řekl: „Až se bude psát historie stávky horníků z roku 1984, věřím, že se bude jevit jako mnohem víc než jen obyčejný spor.“ Jak dodává Melissa Bennová: „Stávka horníků z let 1984–85 pro něj byla zásadním konfliktem, v němž se postavily destruktivní a vykořisťovatelské síly státu a kapitalismu proti spravedlivé moci organizovaných průmyslových dělnických tříd.“
Nachází se zde také důležitý článek pro Melody Maker z roku 1970, napsaný jako součást debaty s vůdcem mládežnického hnutí ve Spojených státech (Mickem Farrenem – pozn. red.). Jeho zařazení do antologie ukazuje, jak bohatou pokladnicí tato kniha je – obsahuje texty, s nimiž se dosud nesetkali ani ti, kteří Bennovy spisy již dobře znají.
Zahrnutí posledního projevu Tonyho Benna v parlamentu, po téměř padesátileté poslanecké kariéře, je velmi užitečné a podnětné k zamyšlení, stejně jako skvělý poslední rozhovor, který s ním Melissa vedla v roce 2011. Ve své předmluvě Melissa (Bennová – pozn. red.) píše, že má pro tuto antologii dvě odlišná přání: zaprvé, vyvrátit některé mýty o Tonym Bennovi a levici obecně („ta sbírka klišé a polopravd, zatížená obvyklými přídavnými jmény“) a zadruhé, inspirovat nové a mladší publikum.
Tato antologie rozhodně splňuje první cíl a ukazuje intelekt, vizi a vážnost politického myšlení Tonyho Benna, jež představuje to nejlepší z dědictví, které měla moje generace labouristických socialistů v Británii to štěstí obdržet. A inspirovat nové a mladší publikum se jí taktéž podaří, pokud bude čtena tak široce, jak doufám a věřím, že se stane.
Tony Benn napsal, že „od počátku věků v srdcích každé civilizace vždy hořely dva plameny, plamen hněvu proti nespravedlnosti a plamen naděje, že můžeme vybudovat lepší svět.“ Doposud je tato antologie nejlepší knihou Bennových spisů, neboť rozdmýchává oba tyto plameny v srdcích nových generací. Doufám, že si ji přečte každý socialista uvnitř i vně Labouristické strany a každý, kdo má zájem o budování lepšího světa.
Další články, kulturní rubriku a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:
About The Author
