Úterní parlamentní volby v Dánsku vyhrála Sociální demokracie v čele s dosavadní premiérkou Mette Frederiksenovou. Strana získala necelých 22 procent hlasů, což ovšem představuje nejhorší volební výsledek za posledních 120 let. Frederiksenová byla ve středu Královským palácem pověřena sestavením nového kabinetu, její nová pozice je ovšem slabší, než po volbách před čtyřmi lety.
Sociální demokracie dosud vládla s liberální stranou Venstre a centristy bývalého premiéra Larse Rasmussena. Obě tyto partaje však oslabily, přičemž liberálové si pohoršili z třinácti na deset procent, zatímco Rasmussenovi Umírnění ze zhruba devíti na necelých osm. Naopak lepší výsledek si připsali socialisté, jež posílili z osmi na jedenáct procentních bodů. Stabilní zůstal výsledek radikální levice, kandidující již tradičně pod „rudozelenou“ záštitou, která posílila o jedno procento, z pěti na šest bodů. Mírné polepšení zaznamenala také pravicová Liberální aliance s devíti procenty namísto minulých sedmi. Černým koněm voleb se stala konzervativně pravicová Dánská lidová strana, která poskočila ze dvou na devět procent.
Právě vzestup protiimigračních a národoveckých lidovců zamíchal kartami nejvíce. Povolební matematika přičítá pravici – kam se odporoučeli také liberálové ze strany Venstre, dosavadní vládní partneři sociálních demokratů – zhruba 77 parlamentních křesel ze 179 mandátů dánského Folketingetu. Levicové křídlo, jež pojímá také sociální liberály, disponuje 84 křesly. Žádný z velkých ideologických bloků tak nemá šanci složit většinu.
Pozornost se upírá zejména k Umírněným, jež se svými čtrnácti mandáty představují jazýček na politických vahách země. Jejich předseda Rasmussen na sebe strhnul pozornost v průběhu grónské krize, když platil za jednoho z hlavních vyjednávačů o amerických požadavcích, a vzdoroval i viceprezidentu Vanceovi. Napětí kolem autonomního území Grónska, jež Donald Trump hrozil anektovat, krátkodobě posílilo vládní strany včetně Umírněných; posléze se však akcent kampaně přenesl na domácí témata.
Taktéž Frederiksenová byla v průběhu zimy médii označována za „královnu krizí“ a sílu, o kterou se země může opřít v těžkostech. Podobně jako Rasmussen, hájila předsedkyně strany Sociálních demokratů antitrumpovský postoj a hovořila o červených liních ve vztahu k suverenitě Dánska nad jeho autonomními oblastmi, Grónském a Faerskými ostrovy Vyhlášením voleb již na jaro místo podzimu se Frederiksenová rozhodla kapitalizovat úspěch, který její stranu během krize vyšvihl v preferencích. Konfrontace s domácími tématy však ukázala, že voliči se přece jen rozhodli vystavit vládním stranám vysvědčení za předchozí čtyři roky. Podobně jako Umírnění, i sociální demokraté oslabili.
Vše nyní záleží na vyjednáváních mezi pravicovým, resp. levicovým blokem a Umírněnými. Levice plánuje vyšší zdanění bohatých firem, daň z majetku 0,5 procenta pro 20 tisíc nejbohatších Dánů či zlepšení situace v ústavech pro nejmenší děti (navýšení počtu zaměstnanců v jeslích a školkách, zlepšení péče). Radikální levice požaduje „rudou vládu“ bez středových kompromisů, avšak Frederiksenová je nucena vyjednávat s centristy. Sama po středečním pověření sestavením vlády uznala, že rokování budou složitá. Kompromis se prozatím nerýsuje a možnost budoucího levicového kabinetu v Dánsku skýtá mnoho problémů.
About The Author
