Tribuna na cestách – časopis Tribuna

Jan Bodnár a Martin Brožek

Otrokovická debata dne 1. června 2025

Dne 1. června zavítala redakce Tribuny do prostor otrokovického hotelu Baťov, kde se odehrála panelová debata pod hlavičkou internetové televize Petr Bureš TV. Známá platforma zavítala do největšího města zlínského okresu, aby zprostředkovala vystoupení čtyř osobností veřejného života, jež diskutovaly nad politickými perspektivami Česka, Slovenska i Evropy. Za stůl přednášejících zasedli politolog a předseda spolku Svatopluk Petr Drulák, filosof a politolog Oskar Krejčí, spisovatel Jozef Banáš a ekonom a prognostik Peter Staněk. Úvodnímu vystoupení čtyř intelektuálů přihlíželo zhruba dvě stě diváků ve zcela zaplněném sále hotelu Baťov.

Příhovor profesora Druláka se týkal krize euroatlantické legitimity a vztahu Česka k ní. Dle Druláka záleží osud a budoucnost České republiky na tom, jak bude zapojena do mezinárodní politiky a s kým bude hledat společnou řeč. Politický Západ v čele se Spojenými státy americkými objektivně směřuje z centra na periferii (ať už se týká podílu na ekonomické síle, zejména průmyslové; množství patentů či vědeckotechnického rozvoje); uvnitř Evropy ovšem k reflexi této objektivní reality nedochází. Evropská unie se vidí na pozici mocnosti, k níž ostatní jen vzhlížejí, a tento triumfalismus se propisuje do ekonomických ran, jež si přivodila (boj proti klimatické změně, migrace) kvůli naivitě uplatňované vůči ostatním částem světa. Petr Drulák uznal, že vystoupit ze struktur směřujících k úpadku své moci nyní není lehké, avšak další vývoj snad přivodí situaci, v níž se Česká republika bude moci opřít o partnery na úrovni evropských národních států za účelem vypovězení poslušnosti těmto strukturám. Na závěr vyjádřil Drulák obavu, zda se tento vývoj obejde bez násilí doprovázejícího každý úpadek, avšak doufá v poklidnou volební změnu poměrů.

Na Banášův motivující příspěvek navázal profesor Oskar Krejčí, který si však dovolil vůči svému předřečníkovi kriticky podotknout, že každé snění má své objektivní meze, a „ti, kdo předběhnou příliš svou dobu, musí na ni počkat na místech nepříliš vábných“. Posléze, již v intenci svého příspěvku, se Krejčí rozhovořil o výzvách doby. Upozornil na důsledky přechodu k takzvané postindustriální společnosti, v jehož důsledku od 70. let mizela na Západě střední třída.

Utlumení průmyslových investic a vytvoření víry v terciální sektor vedl k přesouvání průmyslu do zemí třetího světa, přičemž důsledky dnes vidíme – dezintegraci pracujících vrstev využil kapitál k posílení své hegemonie skrze financializaci ekonomiky a prekarizaci práce. V návaznosti na Druláka označil současný přístup k migraci či boji s klimatickou změnou za agendy související se zájmy podnikatelských skupin (pravý smysl merkelovského „Wir Schaffen Das“ spočíval v saturaci kapitálu levnou pracovní silou). Celý proces evropského rozhodování je také v byrokracii. Dle Krejčího měl sice pravdu Max Weber o byrokratizaci jako racionalizaci rozhodování ve složitých strukturách, avšak tato se snoubí s ideologickou věrností.

Peter Staněk hovořil jakožto poslední z panelistů o problémech se zadlužováním v EU vzhledem ke zbrojení, Green Dealu či migraci. Připomněl kontroverznost směrnice ESG o ukládání digitální komunikace a vyjádřil obavy o slučování EU a NATO vzhledem k válčení. Dále připojil myšlenku, dle níž evropský sociální model, který byl dosud lákadlem pro vstup do EU, hrozí být zničen její militarizací, přičemž fondy již nebudou využívány pro podporu sociálních projektů či zdravotnictví. Po krátké přestávce se ke čtyřem panelistům připojili další příspěvatelé a účastníci diskuse z řad diváků v sále. Petr Drulák v ní zmínil dvě ekonomická témata s geopolitickým přesahem: jednak jde o problém pracující chudoby (přítomnost montoven a v nich práce s nízkou přidanou hodnotou), jednak o ceny energií. V obou případech bude dle něj nutná debata o přehodnocení vztahů se Západem a Východem.

Oskar Krejčí na výpad vůči svému až příliš pozitivnímu postoji k migraci uvedl, že proti černému nelze stavět bílé; současnou migrační politiku EU lze tvrdě kritizovat, avšak migranty nelze nenávidět, jelikož představují (z hlediska humanismu) osoby, jimž je třeba pomoci. Také Green Deal má racionální jádro (tedy zabránit znečišťování životního prostředí), jen jeho forma je nešťastná vůči pracující většině. Na dotaz ohledně středoevropské alternativy vůči EU poté Krejčí odpověděl, že pokud nebude na této integraci zájem, není funkční partnerství možné. Jen racionální návrh totiž nestačí, jinak by zde středoevropská obdoba EU byla již minimálně od roku 1848. Smířlivý Jozef Banáš posléze v diskusi apeloval spíše na hodnoty než konkrétní řešení. Svůj výstup zakončil myšlenkou, že neexistují hospodářské, nýbrž jen morální problémy.

Společně ve střední Evropě – konference spolku Svatopluk

V posledním dni měsíce května zavítala naše redakce na bratislavskou konferenci Společně ve střední Evropě, kterou pořádal spolek Svatopluk pod záštitou slovenského premiéra Roberta Fica. Konference sestávala ze tří panelů – panel politiků, prezidentů a na závěr panel intelektuálů.

V politické části, kterou prováděl Petr Drulák, se setkali zástupci slovenských vládních (SMER, HLAS, SNS) a českých opozičních stran (ANO, SPD, KSČM). Přítomní se shodli na důležitosti a unikátnosti česko-slovenské spolupráce, ale i koordinace v rámci Visegradské čtyřky, k níž vyzval premiér Fico (SMER). „Jsou zde projevy důvěry. Já bych použil na česko-slovenské vztahy jednoduchý výraz – vzájemné půjčky. Jednou jeden, podruhé zas druhý. Takto to bylo a takto to je. A zda je tu dnes Robert Fico nebo pan Fiala, takto to musí zůstat“, uvedl slovenský premiér. Celým panelem se nesla kritika české vlády za postoj vůči Slovensku, ale i tak např. ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok (HLAS) uvedl, že spolupráce bezpečnostních složek obou zemí pokračuje velmi dobře, jakožto i konzultace v rámci bezpečnostní situace. Zástupci české opozice, Radek Vondráček, Radim Fiala a Kateřina Konečná vyjádřili naději, že po volbách 2025 dojde ke změně a česko-slovenské vztahy budou obnoveny v plné síle.

Na následujícím prezidentském panelu, který doprovodil svým vystoupením hudebník Felix Slováček, se setkali dva bývalí prezidenti – Ivan Gašparovič a Miloš Zeman. Diskutovala se spolupráce v rámci V4, ale i možnosti jejího rozšíření o další státy. Miloš Zeman vzpomenul své snahy o začlenění Slovinska, Ivan Gašparovič zdůrazňoval nutnost politické vůle a ideje spolupráce nejen mezi Čechy a Slováky.

Na posledním panelu intelektuálů se sešli Ilona Švihlíková, Luboš Blaha, Jan Kavan, Jaroslav Daniška a Michal Semín. Ilona Švihlíková hovořila o nutnosti a důležitosti suverenity a svrchovanosti ekonomické i politické, a s tím související perspektivy. Státy jako Česko, Maďarsko nebo Slovensko jsou v periferním a závislém postavení. A ekonomická závislost Vám vytváří závislost politickou – a zde je prostor pro spolupráci ve střední Evropě. „A ty zahraniční zájmy zde samozřejmě mají své lidi. To jsou ti, kteří budou hovořit o tom, jak musíme bránit zájmy nadnárodních řetězců a jak jsou naši zemědělci rozmazlení dotacemi.“ Luboš Blaha připomenul, že nestačí hovořit o změně režimu (s čímž nedávno přišel právě spolek Svatopluk) v politickém slova smyslu – je nutné hovořit i o změně ekonomické struktury a její demokratizaci. Je také důležité, aby naše vlády bojovaly za hodnoty suverenity a míru, které jsou otázkami jak levice, tak národně-konzervativní pravice. My dnes máme společného nepřítele, který vytvořil, dle termínu A. Gramsciho, historický blok. Jde o hegemonii globalistického neoliberálního progresivistického myšlení.

Jan Kavan vzpomínal na rozdělení federace. „To, byť proběhlo legálně, ale ne zcela legitimně. Zůstala pachuť, protože občané neměli možnost se rozhodnout v referendu.“ Dále se věnoval primárně zahraničně politickým perspektivám spolupráce v rámci mezinárodních institucí i mimo něj. Michal Semín hovořil o historii česko-slovenských vztahů už v 17. a 18. století, kdy se mezi slovenskými evangelíky ujala čeština Bible Kralické. Na závěr se do Luboše Blahy ostře opřel novinář Jaroslav Daniška, který kritizoval osobně Blahu i SMER – a tímto „slovensko-slovenským“ střetem skončila konference.