Opět dnes přichází ten okamžik, na který se mnoho dětí i dospělých těší a poctivě připravuje celé měsíce – Štědrý den. A opět zde máme čas nákupů, ozdob, věnců, oslepujících blikajících světel a zanedlouho i ohlušujících ohňostrojů. Mnohý čtenář by mohl mít pocit, že jsem nezmínil to nejdůležitější, tedy tradice, pohodu a příjemně strávený čas s rodinou a přáteli. Ale bohužel mám pocit, že tyto kdysi důležité pilíře Vánoc již nejsou jejich hlavní náplní. Každým rokem lze pozorovat, jak se pro svátek kdysi definovaný křesťanskými tradicemi stává důležitějším jiný druh „náboženství“ – kapitál.
Chrám konzumu
Ačkoliv se na mnoha vánočních trzích vyskytují reprodukce betlémů, jejich důležitost o Vánocích na sebe převzal moderní obchodní dům. Také kostely, dříve během Vánoc navštěvované i nevěřícími, dnes pro většinovou společnost nepředstavují to, co obyčejný „nákupák“. Zde si dovolím citovat Mira Žbirku v jeho skladbě „Kúp mi knihu“:
Obchodný dom to je vlastne novodobý chrám
V ňom tovaru sa klaniame a ten sa klania nám
Obchodný dom to je vlastne našich túžob zrkadlo
Načo nám to všetko treba, minule ma napadlo.
Nejen, že jsou zmíněné vánoční trhy oproti obchodním domům takřka nekonkurenceschopné, ale v obchodním domě lze najít vše, co člověku kdysi poskytovaly kostely. Člověk v současnosti vkládá svou víru do značek nadnárodních korporací, modlou jsou pro něj jejich výlohy plné prémiového zboží. Místo maleb, vitráží či soch obdivuje vhodně umístěné reklamní plochy s vyobrazením nejnovějšího iPhonu v nadlidské velikosti. Co jsou vysoké kostely oproti ještě vyšším, mnohapatrovým gigantům s eskalátory a prosklenými mosty?
Osobnější lidský kontakt na svatém místě je méně lákavý, jestliže člověk může raději vstoupit do méně formálního, zatepleného místa plného lidí se stejnou zálibou ve volnotržním rauši. Mimo to může obchodní dům návštěvníkovi poskytnout zázrak, který mu je v kostele pouze popisován. Řeč je samozřejmě o nakupování dárků na poslední chvíli, které v nákupním středisku přetékajícím zbožím nemůže po dlouhém hledání skončit jinak, než úspěchem a pocitem euforie. Když si potom člověk řekne „díky Bohu, že jsem to sehnal“, děkuje tím vlastně svému novému Bohu – trhu.
Dárky jako zboží
Jestli to z mých řádků dosud nebylo jasné, mám za to, že stejně jako ostatní části života byly Vánoce infikovány tzv. komodifikací. Pryč jsou časy, kdy měl vánoční dárek představovat pouhou pozornost či kdy měl dokonce sloužit obdarovanému. Hlavním významem balíčku pod stromečkem je nyní ukojení spotřebitelské touhy po něčem nás přesahujícím, něčem luxusním či drahém. Dítěti, které by před sto lety dostalo jednoho tahacího kačera, který by mu sloužil mnoho let, je nyní nutno věnovat hned několik velkých krabic obsahujících hračky, pro které má potřebu často jen díky indoktrinaci televizní reklamou. Neprahne po nich tolik z důvodu, že by si s nimi chtělo hrát jako spíše proto, že představují určitý status, se kterým lze machrovat – často před méně finančně zajištěnými spolužáky.
Není divu, že se z lidí postupně vytrácí touha někomu něco vyrobit, nakreslit, ušít – takové dárky jsou stoupající mírou vnímány jako méně cenné než ty kompletně odosobněné, vyráběné masově v továrnách. Hodnota dobrého úmyslu stále ustupuje před směnnou hodnotou. To ale není jediná složka Vánoc poskvrněná kapitalismem.
Amerikanizace Vánoc
Symboly českých Vánoc, Ježíšek a tradiční zvyky a obyčeje, pomalu ale jistě ustupují před svými globalizovanými korporátními protějšky. Pro člověka žijícího v minulém století by bylo pravděpodobně nemyslitelné, že by se pro mnohé Čechy stal symbolem Vánoc Santa Claus či sob a skřítci. Tyto lehce rozpoznatelné ikony amerikanizují nejen naše Vánoce, ale i Vánoce takřka všech ostatních zemí a národů. Člověk si jen těžko může na balkón pověsit podobiznu Ježíška, který nemá žádnou konkrétní podobu, ale snadno si může koupit Santu (jež je sám produktem reklamní kampaně v USA z počátku minulého století) s pytlem hozeným přes záda. Takový kapr nebo zlaté prasátko nemají už pro řadu Čechů stejný vánoční nádech, jako sob s rudým nosem. Dokonce i české koledy již v řadě domácností a v takřka žádných obchodech nehrají tak často, jako ty anglické a americké.
Spojené státy si tímto vlivem vynahrazují dlouhá století plná válek, invazí, masakrů a rasismu. Snaží se přikrášlit a humanizovat systém způsobující utrpení po celém světě. Samozřejmostí je, že řada jedinců a rodin se takto asimilovat odmítá a snaží se nebýt nakloněna komerční verzi Vánoc. Trend je ale jasný: americana se prodává čím dál tím lépe a pomalu zadupává staré zvyky do země. Otázka, jak se s tím do budoucna poprat bohužel zůstává nezodpovězenou.
About The Author
