12. března 2026 se americký vyslanec při NATO Matthew Whitaker nelichotivě vyjádřil o vládě České republiky, a to v souvislosti s právě schváleným rozpočtem na rok 2026, který počítá se snížením výdajů na obranu lehce nad 2 % hranici. Vyjádření záhy podpořila i americká ambasáda v Praze a vzbudilo vlnu kontroverzí ze strany vládních i opozičních politiků.
Hlavním argumentem americké strany je nesplnění závazků z loňského summitu NATO v Haagu, kdy se Česká republika pod vedením vlády Petra Fialy zavázala k postupnému navýšení výdajů na obranu na 5 % k roku 2035. Na tomto summitu dokázala americká administrativa prosadit onen bod v kontextu svého zájmu o tzv. větší strategickou autonomii Evropy. Tlak na zvyšování výdajů má pomoci americkým zbrojařským společnostem zvýšit odbyt, neboť takto masivní růst investic do armády dokáží poskytnout právě ony. Všechny státy NATO (vyjma Španělska) je po delším vyjednávání schválily. Např. ve Slovinsku však byla vytvořena platforma pro veřejnou diskuzi o referendu týkajícímu se setrvání v Severoatlantické alianci.
Parlamentní opozice – převážně pak koalice SPOLU – využila těchto slov k útoku na návrh rozpočtu, který nazývají “nehospodárným a protizákonným”, čímž narážejí na jeho problematičnost z hlediska zákona o rozpočtové odpovědnosti – ten ovšem nenaplňoval ani rozpočet bývalé vlády. K rozpočtu se v kontextu tlaku americké administrativy vyjádřil i prezident Petr Pavel během své diplomatické návštěvy v Litvě. Jeho znění a snížení armádních výdajů odsoudil, vyloučil ale jeho vetování.
Vláda návrh brání jako konsolidační, jelikož původní rozpočet nebral v potaz mnoho mandatorních výdajů, čímž vytvářel iluzi nižšího schodku. Taktéž ospravedlňuje snížení rozpočtu ministerstva obrany jako součást zefektivnění armády, která se dlouhodobě potýká s plýtváním a korupcí napříč všemi složkami. Rozpočet navíc stále splňuje původně stanovený závazek 2 %, fakticky tedy nejde o radikální snížení.
Není to poprvé, kdy se Američané angažují v české bezpečnostní politice. Tlak administrativy prezidenta George Bushe mladšího na výstavbu tzv. radaru v Brdech v rámci evropského protiraketového deštníku, budil v nultých letech silné kontroverze. Z hlediska mezinárodní politiky šlo o militarizaci porušující dohody z 90. let o rozmístění konvenčních zbraní na evropském kontinentu. Tehdy vzniklé hnutí Ne základnám pak přesně proti tomuto bojovalo. Nesmíme vynechat ani obrannou smlouvu s USA podepsanou před třemi lety, která dává Spojeným státům výsadní postavení z hlediska pravomocí rozmístit své jednotky na naše území. Díky ní dokázala Bidenova administrativa pod záminkou “nutnosti udržení Severoatlantické spolupráce” prodat České republice 24 letounů F-35 za 150 miliard korun (tedy za vyšší cenu, než např. Řecku). I zde měl primární slovo vojensko-průmyslový komplex a jeho lobbisté.
Není tedy překvapivé, že se mají Američané zájem angažovat v naší bezpečnostní politice i nadále. Tlak na plnění tzv. haagského závazku není hnaný samaritánským altruismem ohledně bezpečnosti ČR, nýbrž zisky amerického zbrojařského komplexu. I proto jsou paradoxní výroky opozičních politiků, kteří dělají z ČR “černého pasažéra Evropy”, ačkoliv fakta hovoří odlišně – Česká republika nadále zůstává jednou z nejsubmisivnějších členských zemí Severoatlantické aliance.
About The Author
