Moskva, Peking – Státy globálního Jihu hledají cesty, jak snížit svou závislost na americkém dolaru. Hlavní roli v tom hraje uskupení BRICS+, jehož členové na summitu v Kazani před dvěma lety začali rozvíjet koncept platebního systému BRICS Bridge a zároveň postupně zvyšují podíl vzájemného obchodu vypořádaného v národních měnách. Například Rusko a Čína stále ve větší míře používají při vzájemném obchodu rubl a jüan. Nová rozvojová banka (NDB) se sídlem v Šanghaji navíc rozšiřuje poskytování úvěrů v lokálních měnách, mimo jiné na infrastrukturní projekty v Brazílii, Indii a Jihoafrické republice. Tento vývoj doprovází také vysoké nákupy zlata centrálními bankami rozvíjejících se zemí. Podíl amerického dolaru na světových devizových rezervách mezitím klesl z přibližně 71 % v roce 2000 na dnešních zhruba 58 %. Dolar však stále zůstává dominantní měnou světového finančního systému – podle posledního průzkumu Banky pro mezinárodní platby se v roce 2022 podílel na téměř 88 % všech devizových transakcí.
Část západních analytiků a institucí význam těchto snah zpochybňuje a upozorňuje na výhody dolaru, především na velikost a likviditu amerického finančního trhu. Zároveň ale sílí kritika americké sankční politiky a využívání dolaru jako nástroje zahraniční politiky. Právě obavy z možného politického zneužití finančního systému motivují některé nezápadní státy k hledání alternativ. Ke stabilitě globální ekonomiky nepřispívá ani obchodní a měnová politika administrativy prezidenta Donalda Trumpa. Její celní opatření a vojenské intervence zvyšují nejistotu na světových trzích a dále prohlubují fragmentaci světové ekonomiky. Ruská a čínská oficiální místa proto podporují rozvoj vlastních platebních a zúčtovacích systémů a větší využívání národních měn. Cílem je omezit zranitelnost vůči západním sankcím a výkyvům měnové politiky amerického Fedu.
Země globálního Jihu ale nemají na podobu této změny jednotný názor. Indie například prosazuje především pragmatickou diverzifikaci a větší mezinárodní využívání rupie, aniž by chtěla vytvářet otevřeně protizápadní blok. Brazílie a další latinskoamerické země naopak zdůrazňují potřebu snížit závislost na zahraničních věřitelích a posílit vlastní měnovou autonomii. To vše naznačuje, že se mezinárodní finanční systém postupně proměňuje. Neznamená to však, že BRICS již vytvořil plnohodnotnou alternativu k dolaru. Národní měny některých členských států mají omezenou konvertibilitu, jejich ekonomiky jsou vystaveny značné volatilitě a mezi samotnými členy BRICS existují rozdílné zájmy.
O společné měně BRICS, případně o měně kryté komoditami, se stále diskutuje, žádný konkrétní plán jejího zavedení však zatím neexistuje. Klíčovou otázkou proto bude, zda se členským státům podaří vytvořit skutečně funkční a důvěryhodnou alternativní finanční infrastrukturu – od vzájemného vypořádání v národních měnách až po propojení jejich platebních systémů.
Zdroj ilustračního obrázku: Pixabay
About The Author
