Přinášíme rozhovor s Mayou Majueranem, ředitelem Belt and Road Initiative Sri Lanka, organizace, jež se zaměřuje na výzkum, dialog a spolupráci s čínskou iniciativou Pás a stezka. Vedle jeho ředitelské pozice se rovněž věnuje komentování a analyzování mezinárodní politiky a ekonomiky, se speciální orientací na Asii a státy globálního Jihu. Je zastáncem světové multipolarity a podporuje demokratizaci mezinárodního řádu ve prospěch většího zastoupení zemí globálního Jihu. Rozhovor vedl Jan Šťastný.
▪️Na úvod, jaký je Váš názor na zelenou energii? Jak moc urgentní je podle Vás nutnost přechodu na obnovitelné zdroje a co vidíte za hlavní výhody právě pro státy globálního Jihu při její realizaci?
Jsem přesvědčen, že zelená energetika jako taková je velmi podstatná, nicméně v kontextu rozvojových zemí je třeba najít správnou rovnováhu. Nemůžete očekávat, že si stát, který nedokáže nakrmit svoje občany, vytvořit stabilní zaměstnanost a poskytovat základní služby, zvolí zelenou energetiku za svoji prioritu. Pro tyto země je prioritní otázka rozvoje a samotného přežití. Na druhou stranu, existují státy globálního Jihu jako Čína a Indie, jejichž dynamický rozvoj z hlediska exportu, průmyslových kapacit a národních příjmů jim umožňuje přechod k ekologickým technologiím svépomocí provést. A tak je pro ně mnohem snazší najít onu pomyslnou rovnováhu.
Je tedy celkem logické, že na zelené tranzici se nemohou podílet všechny státy rovným dílem, bohatší státy by měly převzít hlavní iniciativu a poskytnout veškerou potřebnou podporu chudším zemím. Globální problémy nelze řešit lokálně, je třeba zapojení opravdu celého světa. A jelikož by některým národům hrozilo zásadní narušení práva na rozvoj, je třeba zřídit podpůrné mechanismy, které jim budou vypomáhat.
▪️Zmínil jste právo na rozvoj pro státy globálního Jihu. Jakou roli by tedy měla hrát Čína, EU a další velcí hráči při podpoře zelené energetiky a technologií způsobem, aby se nevměšovali do vnitřních záležitostí dané země?
Rád bych začal příkladem. Strávil jsem určitý čas v Somálsku. Místní mi tehdy řekli, že Somálsko bývalo zeleným státem, nyní je však vyprahlou pouští. Způsobuje to fakt, že jejich hlavním exportním artiklem je dřevěné uhlí. Lidé kácejí stromy, vypalují lesy a vyrábějí dřevěné uhlí – takto žije mnoho Somálců. Nikdo ze Somálců však takto žít nechce. Milují svoji zemi a ničí ji pouze z nutnosti vlastní sebezáchovy. V ten moment přichází role velmocí, ať už EU nebo Číny, které by měly poskytnout vše nezbytné pro udržitelný rozvoj. Přivést investice, know-how a dostupné technologie. Problém však nastává u západních technologií, zvláště ze Skandinávie, které jsou příliš drahé a finančně nedostupné pro většinu zemí globálního Jihu. I proto mnoho států upřednostní levnější alternativy z Číny a Indie.
Vezměme za příklad Šrí Lanku. Šrí Lanka v posledních letech dostává od Číny a Indie obrovské sumy v rozvojových půjčkách na infrastrukturní projekty podporující přechod na obnovitelné zdroje a rozvoj solárních a větrných elektráren v zemi. Zatímco západní půjčky bývají mnohdy podmíněny odběrem drahých západních technologií atd., jejich čínské a indické alternativy jsou mnohem lukrativnější a nechávají v ekonomice samotné více peněz.
Pro globální Jih je tedy mnohem jistější spoléhat na Čínu a Indii než na západní svět.
▪️Naznačil jste, že mnohdy bývá zelená tranzice spojená s byznysovými zájmy. Mohl byste tuto myšlenku rozvinout?
Zajisté, jedná se o obrovský problém. Velice často se přechod na obnovitelné zdroje pojí s byznysovými zájmy a pro mnohé jedince se jedná převážně o zdroj obohacení prostřednictvím nevýhodných půjček a předražených technologií. Opravdový zájem o záchranu planety nejeví.
Proč třeba měla EU během let 2013-2018 zvýšené clo na čínské solární panely, když jsou prokazatelně levnější a více efektivní než jejich západní konkurenti? Proč EU a USA vedou obchodní válku s Čínou, například pod záminkou regulace „nucené práce“? Pokud opravdu jde EU o záchranu klimatu, proč zahazuje levnější, efektivnější a jednodušší variantu? Právě o tyto praktiky jde a vidíme tedy, že nabývají mnohdy až mafiánských rozměrů.
Globalizace a spravedlivý světový řád
▪️To nás plynule přivádí k tématu globalizace, které s udržitelným rozvojem úzce souvisí. Na jednu stranu je globalizace faktem a je nezbytná pro nalezení společných řešení a postupů. Na stranu druhou z ní vyplývají obrovské škody a nespravedlnosti. Jak tedy může být globalizace použita k podpoře udržitelného rozvoje a zároveň být osvobozena od těch praktik, o níž jste hovořil?
Já si myslím, že ta změna už přirozeně nastává. Před pár lety bylo vlastnictví fotovoltaiky na Šrí Lance znakem přepychu, dnes jsou na Šrí Lance, a i v dalších rozvíjejících se zemích, běžné. Totéž platí pro elektrická auta, která jsou díky čínské produkci dostupná i pro širší populaci. Během ekonomické krize uzavřela Šrí Lanka svůj trh importovaným autům. Když jej na začátku tohoto roku otevřela, zaplavily náš trh dostupná a spolehlivá auta z Číny.
To nám ukazuje jasný trend: pokud je ekologická technologie běžně dostupná, velmi snadno se uchytí. Většina lidí a vlád mají přirozenou tendenci k ekologické zodpovědnosti, ale pokud je volba mezi nakrmením hladovějícího dítěte a splnění emisních kvót, je priorita celkem jasná. Pokud ale bude současný trend pokračovat, vypadá i zde rozvoj zelené energetiky optimisticky.
▪️Vnímáte demokratizaci a zvyšování dostupnosti ekologických technologií a energií jako cestu k multipolaritě?
Stoprocentně. Podívejte se na rozvoj větrné a solární energetiky v Číně a Indii, který z hlediska vyprodukované energie dokonce překonává celý západní svět.
Mnoho lidí si myslí, že protože jsou západní státy bohatší, znamená to, že život tam je automaticky perspektivnější. To ale nemusí nutně být pravda. Pokud berete například 3 až 5 tisíc euro měsíce, ale utrácíte vysoké částky za energie, jídlo, vodu, služby či školné, ve skutečnosti můžete mít méně zbylého příjmu než člověk z rozvojové země s tisícem euro, který ale má levnější produkty a technologie. Může si tak dovolit investovat více peněz na ekologické úspory a do domácnosti. Například já mám střešní solární panely a za elektřinu pro svůj dům jsem za posledních 15 let takřka nic neplatil. Taktéž mám elektrické auto a výrazně šetřím na pohonných hmotách. Platí tohle i o průměrné evropské rodině? Nejspíše ne.
Takže ano, snižování výrobní ceny a modernizace přirozeně vede k demokratizaci světového řádu a nastolení multipolarity.
▪️Je zde však i Donald Trump a rostoucí tendence k protekcionismu ze strany některých zemí. Myslíte, že to může ohrozit současné tempo rozvoje?
Nemyslím si, že by to zvláště zasáhlo globální Jih. Ani Spojené státy se kompletně neizolují. I přes obchodní válku stále importují solární systémy z Číny. Protekcionismus se zkrátka v zelených energiích cenově nevyplatí, a nejen tam. Sám Trump se často nechává slyšet, že i když mají Číňané nejvíce kilometrů vysokorychlostní železnice, tak USA mají silnice a vlaky nepotřebují. Označuje projekty týkající se rychlostní železnice za plýtvání zdroji (např. v Kalifornii). To není vedení, to je rezignace.
Čína a Indie si zatím investicemi budují nezávislost na dodavatelích ropy, kteří mohou být nespolehliví a mohou prodražit průmyslovou produkci. Takže ne, protekcionistická politika Donalda Trumpa nezpomalí současný trend.
▪️Některé evropské státy vykazují ochotu spolupracovat s Čínou, dokonce v některých oblastech i více než s USA. Myslíte, že zelená energie může být prostorem pro mezinárodní spolupráci ve formátu EU-Čína-Indie?
Upřímně tomu nevěřím. Problém EU je, že bez USA se jeví bezzubá. Kdysi bývala EU respektována pro svoji mírovou politiku, neutralitu a diplomatickou sílu, to vše je nyní v očích globálního Jihu pryč.
Rozvojové země vždy hledají bohatší země pro zisk investic. Dříve se jednalo hlavně o západní státy, dnes jde hlavně o Čínu. Například Čína je o tři roky napřed ve vývoji elektrických aut před Německem, v solárních a větrných elektrárnách je to ještě více, o dalších technologiích ani nemluvě. Totéž začíná stále více platit i o Indii. Možná může EU nabídnout experimentální technologie v podobě vodíkových pohonů, ale i o tom pochybuji. Takže spolupráce vzniknout může, ale aktuálně by z ní asi pro Čínu ani Indii nevyplývala žádná významná pozitiva.
▪️V Evropě je mnohdy zelená tranzice asociována s deindustrializací a ekonomickou stagnací, naopak v Číně se nese ve znamení inovací a pokroku. V čem se oba přístupy liší?
Hlavním problémem Západu je konkurenceschopnost. Během posledních několika dekád outsourcoval západní kapitál „špinavou“ (ve smyslu dopadu na životní prostředí) a manuálně náročnou produkci do zemí globálního Jihu, z nichž vytvořil montovnu světa. Tím dostaly určité státy obrovskou výhodu. Zachovaly si však veškeré technologie. Nicméně, nyní se karta obrací a Čína vede i v technologiích typu 5G sítí či jiné pokročilé inovační produkce. Západ ztratil i výhodu technologického náskoku.
Dalším velkým problémem je cena pracovní síly v Evropě, která masivně prodražuje jakoukoliv produkci a nutí produkci zůstat outsourcovaná. Dokud se Západu nepovede produkci zlevnit, nebude konkurenceschopný. Ostatně si ale myslím, že se určitá výroba do Evropy vrátí, neobejde se ale bez konstatování spotřebitele: „Proč bych měl platit desetinásobek za ten stejný produkt?“
▪️Dalším kontroverzním tématem je v Evropě jaderná energetika. Německo již provoz všech svých jaderných elektráren ukončilo a některé další státy na denuklearizaci taktéž tlačí. Proč se takto mnohé státy Evropy chovají, když zbytek světa z ní strach nemá?
Hlavním problémem EU jsou bezúčelné regulace. Mnoho z nich naprosto zbytečně zpomaluje ekonomický rozvoj a věci komplikuje.
Na Šrí Lance je situace komplikovanější. Před několika lety vznikl plán na výstavbu jaderné elektrárny ve spolupráci s Ruskem, ale tlak USA a dalších zemí způsobil, že projekt zkrachoval. Geopolitika nám tedy zabránila v suverénním rozvoji.
Na globální úrovni chybí dohoda ohledně využití jaderné energetiky, přičemž například USA mnohdy konají naprosto bez ohledu na ostatní země. A proto má mnoho států globálního Jihu obavy z vlastních jaderných programů. Světový pořádek vymáhaný z pohledu USA pak způsobuje, že Izrael může provádět genocidu Palestinců či bombardovat Katar beztrestně, zatímco rusko-ukrajinská válka je v médiích vykreslována jako střet dobra a zla. My říkáme, že je třeba vždy stát proti agresorovi, takže odsuzujeme jak Izrael, tak Rusko.
Ostatně i proto dnes existuje hnutí za multipolaritu. Svět, který bude více v rovnováze, umožní i lepší rozvoj mírové jaderné energetiky. Cílem není Západ zničit, ale měl by nést zodpovědnost za vlastní kroky.
Rostoucí role Číny a perspektivy Západu
▪️Jedním z hlavních projektů ČLR je aktuálně tzv. Nová hedvábná stezka (Iniciativa Pás a stezka, zkráceně BRI), na níž se podílíte. Jakou roli hraje tato iniciativa v propagaci udržitelného rozvoje?
Při vzniku byl velký problém s kontrolou přerozdělování financí. Mnoho peněz šlo na nerentabilní projekty bez přidané hodnoty, a i díky tomu neměla BRI příliš dobrou reputaci. To se však změnilo, jelikož se Čína dokázala velmi rychle adaptovat a začala podporovat tzv. projekty vyšší kvality. Výstavba železnic, vodních elektráren, větrných elektráren a další klíčové infrastruktury. Zkrátka vše nezbytné, co daný stát potřebuje ke svému rozvoji, se suverénní kontrolou nad projekty.
Takže ano, BRI není čistě obchodní iniciativou, ale podporuje i mnoho rozvojových projektů.
▪️I přes současný vývoj mnoho států globálního Jihu, jako např. Rwanda, dodnes zůstává úzce propojena se Západem. Myslíte si, že se s rozvojem multipolarity tento stav změní?
Myslím si, že vzhledem k současnému vývoji i ty nejvíce prozápadní státy globálního Jihu brzy začnou preferovat Čínu.
Při vybírání partnerů pro ekonomickou spolupráci a rozvoj v zásadě rozhodují tři otázky: kdo je ochoten poskytnout investice a technologie, kdo je ochoten poskytnout know-how a kdo je ochoten toto dělat bez snahy zasahovat do vnitřních záležitostí země.
A když si tyto tři body vyskládáte, zjistíte, že nejspolehlivějším partnerem je Čína. Jejím hlavním cílem je byznys a uzavření obchodních dohod, na rozdíl od Západu, který podobně jako OSN podmiňuje investice strukturálními změnami politiky i ekonomiky státu.
Proto neexistuje mnoho důvodů, proč Čínu neupřednostnit…
▪️Poslední otázka se týká západních médií. V nich se velmi málo dočteme o perspektivách a pohledech globálního Jihu na nejrůznější otázky a problematiky současného světa. Jak to vnímáte Vy?
Abych pravdu řekl, nad západními médii jsem již dávno zlomil hůl. Dříve jsem často sledoval BBC. Pak jsem se přesunul na Al-Džazíru, no ale pak jsem si začal zjišťovat informace z nejrůznějších jiných médií, a s tím jsem začal vidět i druhou stranu mince. Západní média totiž vždy předkládají pouze jeden úhel pohledu na svět, který považují za správný. V tomto jsou podstatně demokratičtější sociální sítě.
Když se podíváte na hlavní americká média, uvidíte, kolik miliardářů, obrovských korporací a kapitálu obecně tato média kontroluje. BlackRock je toho ostatně příkladem. A tyto kruhy mají přirozenou tendenci ovlivňovat obsah ve svůj prospěch.
Nedávno jsem byl na narozeninové oslavě s dcerou, a byli jsme u jedné lépe situované rodiny. A když jsem se tam bavil s dalšími dospělými, přirozeně došla řeč na politiku a s tím i na vnímání Západu. A jejich pohled na Západ se v poslední době masivně zhoršil. Vlivem kulturních válek, hnutí typu LGBTQ+, rasismu, migrační krize a faktu, že investice, které opravdu zlepšují životní úroveň, plynou z jiných kulturních okruhů, vnímají Západ velmi negativně.
Pokud Západ opravdu stojí o to, aby měl respektovanou mediální síť, musí přimět mladou generaci, aby se k nim vrátila. Ačkoliv dělají podcasty, videa a další multimediální obsah, pořád to nestačí. V tomto by se média mohla učit od tvůrců obsahu na TikToku, který bývá stručný, jasný a mnohdy neutrálnější než zprávy z médií hlavního proudu. Mnoho lidí na Šrí Lance i proto čerpá informace ze sociálních sítí.
Cesta je prostě v nezaujatém zpravodajství. I proto je velmi důležité číst čínská média, ačkoliv mají přirozenou tendenci vykreslovat Čínu v dobrém světle. Podobně však i USA a EU razí přes média svou domácí propagandu. Takže je třeba číst více médií z různých kulturních okruhů a porovnávat. Pak se můžete alespoň přiblížit vyváženému pohledu.
Navíc, když se obecně podíváte na roli tradičních médií, tak třeba sledovanost BBC masivně klesá, totéž platí i o ostatních platformách. Nedávno jsem se bavil s velice zámožným člověkem z Británie, a on mi neustále opakoval: „Čína je znečištěná, chudá, špinavá… prostě není ničím ve srovnání se západními zeměmi“, a ani se nezarazil při statistikách růstu, či jiných prokazatelných pokrocích, které Čína předvedla. Pokud tedy média mají opravdu hrát roli zprostředkovatele veřejného povědomí, musí být neutrální a adaptabilní, jinak tento trend nezvrátí.
About The Author
