Sofie – Parlamentní volby v Bulharsku dne 19. dubna vyhrála v souladu se všeobecným očekáváním nová politická strana Progresivní Bulharsko (PB), v jejímž čele stojí bývalý prezident Rumen Radev. Se ziskem necelých 45 % procent a zároveň dosažením parlamentní většiny se tak PB stává nezpochybnitelným hegemonem bulharské politické scény. Do tamního Národního shromáždění pronikla také liberálně pravicová strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB), jež získala 13 procent, a jako třetí skončila středová koalice Pokračujeme ve změně – Demokratické Bulharsko (PP-DB) s dvanácti procenty. Poprvé od pádu bulharského socialistického režimu se ovšem do Národního shromáždění nedostala Bulharská socialistická strana.
Navzdory názvu, který by mohl naznačovat neoliberální a progresivní charakteristiky, se v případě Progresivního Bulharska jedná o levicově patriotický subjekt se sklony k levicovému populismu. Oproti svému hlavnímu vyzyvateli (GERBu bývalého dlouholetého premiéra Bojka Borisova) se vedle ekonomické politiky ale vyznačuje i skeptičtějším postojem k evropské diplomacii vůči Rusku. Sám Radev se dostal pod palbu liberálních médií kvůli své kritice evropských sankcí vůči Rusku a tlaku na diplomatická jednání – díky své antiestablishmentové rétorice však paradoxně dokázal vysát mnohá opoziční hnutí a prezentovat svou osobu jako hlavní systémovou alternativu.
Bulharsko se dlouhodobě potýká s velkými strukturálními problémy, které navíc umocňuje demografická krize provázející zemi od začátku devadesátých let. Od roku 1990 tak Bulharsko přišlo o přibližně 25 % svojí populace (odliv mozků, tedy emigrace velkého množství vzdělaných a kvalifikovaných občanů z důvodu špatných pracovních a hospodářských vyhlídek, jej navíc připravil o cenné kapacity v jednotlivých oborech). Vstup do Evropské unie tyto problémy paradoxně umocnil neoliberálním charakterem rozvojové politiky Bruselu.
Bulharsko se navíc potýká i mnohdy s vládními krizemi, jež jsou produktem nestability na politické scéně během posledních šesti let, což mnohdy vedlo k nelogicky sestaveným koalicím (liberální pravice tak leckdy vládla kupříkladu se socialisty). Tyto parlamentní volby tak byly v pořadí deváté od roku 2020. Po sérii skandálů, jimiž se vyznačovalo vládnutí premiérů pravicové strany GERB, byl v únoru letošního roku jmenován nestraník Andrej Gjurov, který zemi přivedl k předčasným volbám.
Ačkoliv nabízeným programem nepředstavuje Radevova strana změnu radikálnějšího rázu, posun v rétorice (a určitá mediální hysterie kolem některých jeho postojů zejména geopolitického charakteru) přesto naznačuje výraznou změnu na bulharské politické scéně. Ať již Radevův mandát dopadne jakkoliv, vítězství Progresivního Bulharska představuje nezbytný návrat ke stabilitě a mohl by alespoň zpomalit negativní trendy provázející současný vývoj bulharského státu a tamní politiky.
About The Author
