V průběhu letošního ledna ve Spojených státech eskalovala operace Metro Surge, prováděná Imigrační a celní správou USA (zkráceně ICE). Úkony při zajišťování osob nacházejících se nelegálně na severoamerickém území probíhaly ve státě Minnesota od loňského prosince, avšak celosvětovou pozornost si získaly až poté, kdy při nich začali umírat nejen zadržení imigranti, nýbrž také aktivisté a protestující. Sedmého a čtyřiadvacátého ledna zastřelili příslušníci ICE nejdříve 37-letou Renée Goodovou a poté stejně starého zdravotního bratra Alexe Prettiho. Oba našli svou smrt ve městě Minneapolis, kam se koncentrovala značná část operace.
Chladnokrevnost a nepřiměřenost těchto činů zburcovaly již tak podrážděnou veřejnost. Smrt obou protestujících přestavovala jen špičku ledovce tvořeného násilím, porušováním pravomocí a nedůstojným zacházením se zadrženými, které provázelo zásahy v Minneapolis a dalších městech, nemluvě o vlně násilností, vůči níž se Američané v ulicích vymezovali již loni v létě a na podzim. Na události posledních týdnů a měsíců reagovala také část americké hudební scény. Ve Spojených státech tak vzniká nová vlna protestsongu. Uveďme si nyní příklady skladeb, které se již stačily dostat do veřejného povědomí.
Folk, protestsong a sousedská podpora v Minnesotě
Letošní čtyřnásobný kandidát hudební ceny Grammy, folkový písničkář Jesse Welles (na úvodní fotografii), se k angažovaným tématům vyjadřuje ve svých písních pravidelně. „Válka není vražda, zeptej se Netanjahua, má na to žalm a pro tebe bombu; je to spravedlivá nenávist schválená národním státem“, zpíval před dvěma lety v souvislosti s probíhajícími masakry Palestinců v Gaze. Odvrácení pohledu a převrácení celé perspektivy, zpětná racionalizace nelidskosti, je dle Wellese stěžejním problémem současných USA. „Řeknou – nevěř co tvé oči vidí; řeknou – je to její chyba, že dostala kulku do hlavy“, popisuje v novém songu Good vs. ICE, odkazujícím v názvu na zastřelenou Renée Goodovou. Způsoby obhajování vraždy ze 7. ledna ukazují na to, že rozdělení společnosti existuje již na kognitivní úrovni. „Všichni jsme sledovali tu samou zatracenou věc“, diví se Welles, přesto však sleduje, kterak miliony Američanů obhajují neobhajitelné, pod vlivem propagandistických vyjádření Donalda Trumpa o násilné útočnici.
Již v loňském roce, jakožto reakci na podzimní vlnu nevole vůči ICE v Chicagu a Portlandu, nazpíval Welles protestsong Join ICE. Zde zesměšňuje běžnou rutinu průměrného příslušníka úřadu, který zatýká děti, jejich matky přivazuje k dodávkám a přidává si na sebevědomí machrováním o autoritě a penězích. Loni vydaná deska No Kings, již je song součástí, obsahuje tři velmi povedené glosy, a to i s přesahem do událostí posledních dnů. „Každý na seznamu ví, kam až ochotní jsou zajít mocní chlápci, aby udrželi status quo; pošleme chudé do války – k čemu jinému jsou?“, vyjadřuje se k nervozitě mezi vlivnými osobami ohledně zveřejnění takzvaných Epstein Files a připomíná nejspolehlivější kouřovou clonu používanou mocnými v nesnázích – proválečnou propagandu.
Zpěvačka a písničkářka Carsie Blanton vyzývá agenty: „Když jsme viděli ty gaunery, jak nám kradou sousedy, vyšli jsme z domu a křičeli – pojďte ven, zbabělci!“ Dění v ulicích Minneapolis mobilizovalo i místní hudebnici Natalii Lovejoy. Textařka, skladatelka a zpěvačka posílá vzkaz svým sousedům: „Stojíme spolu, nikdy sami; povstaň, tady nejde o stranictví, šiř lásku a rozbij tu lež“, a dále: „Tato země je domov!“ Písničkářská tvorba věnovaná lidem v Minneapolis, památkám obětí či proti vládě se během ledna stala oblíbenou reakcí právě místních autorů, jak shrnuje článek na lokálních MPR News. Skrze písně si vyjadřují podporu skuteční či jen domnělí „sousedé“, účelem je vyjádřit se tak, aby bylo jasné, že problém se dotýká všech.
„Proč si zakrývají svoje bílé ksichty?“
Již na přelomu roku vznikl song celtic punkové formace Dropkick Murphys s názvem Citizen I.C.E, tehdy ještě reagující na říjnové protesty v Portlandu, které byly zaměřeny vůči počínání ICE. Nahrávka se však vydání své studiové verze na streamovacích platformách dočkala až v souvislosti s lednovým napětím v Minneapolis. Přímočarost plyne již z hardcorové formy – song netrvá ani devadesát vteřin – a obsahově zachází k přímé konfrontaci: „Svolávám všechny Amíky s podprůměrnou inteligenci, přihlaste se ještě dnes, mocichtiví šmejdi!“
Netrvalo dlouho a zmíněný anti-ICE song se stal tahákem letošních živých vystoupení kapely. „Jsou až po uši namočení v Proud Boys, příliš podělaní, než aby vstoupili do armády, až moc blbí na policajty“, komentuje text propojení rétoriky náborových akcí do jednotek imigračního a celního úřadu s motivy užívanými propagandou nacionalistických spolků typu Proud Boys. Citizen I.C.E. fanoušci uslyší na avizovaném split EP, kde si Dropkick Murphys rozdělí prostor s hardcorovou formací Haywire. Nahrávka by měla spatřit světlo světa v polovině března.
Parta kolem charismatického zpěváka a basisty Kena Caseyho již poněkolikáté za poslední dobu potvrdila, že není skoupá na politické proklamace. Před třemi lety podpořila britské odbory pracovníků v dopravě songem All You Tories (Bound to Lose) ze své jedenácté studiové desky This Machine Still Kills Fascists. Samotná píseň, která v podání Dropkick Murphys metamorfovala do odborářské, resp. anti-konzervativní hymny, je inspirována kytarovou jednohubkou All You Fascists folkového písničkáře Woodyho Guthrieho, přičemž hlavní refrénový motiv je přioděn do standardního hudebního hávu kapely, sestávající z melodických vlivů irské lidové hudby a řízného punk rocku.
Také kvůli událostem v Minneapolis hlásí novou nahrávku kalifornská punk rocková klasika NOFX. Kapela před několika lety oznámila ukončení aktivní činnosti po čtyřech dekádách nepřetržitého fungování; v lednu se však objevila píseň Minnesota Nazis, jež komentuje tísnivou atmosféru v ulicích Spojených států minulých let, spojenou s renesancí krajní pravice v období během covidu a po opětovném nástupu Donalda Trumpa. „Na molu provádějí svá nenávistná shromáždění, kde se bigotnosti říká ´svoboda projevu´, nechápu, proč jsou furt tak nasraní, když žijí na té zatracené pláži“, zaznívá v reflexi na seattleské kontra-demonstrace White Lives Matter před pěti lety, které pořádaly pravicové skupiny s cílem přesměrovat pozornost z boje za občanská práva.
Bezprostřední rokenrol Kaliforňanů, který v 90. letech inspiroval vlnu skate punkových formací od The Offspring po Blink-182, kontrastuje se závažností situace, již ozřejmuje. „Ti náckové z Hunting Beach si říkají pravicoví renegáti, nepřipadá ti blbý, že stále vyvěšují vlajky ´volte Trumpa?´“ A dojde i na absurditu lednového dění v ulicích Minneapolis: „Proč si zakrývají svoje bílé ksichty, když střílejí do neozbrojených bílých leseb? V mým sousedství žijou fašisti!“
Dle živelného podání NOFX vypadá Trumpova Amerika spíše jako Německo v roce 1938, než země, kde se donedávna dalo svobodně jezdit na skateboardu a nemuset řešit sousedy, kteří by nejraději deportovali všechny Mexičany. Hyperbola srovnávající současné USA se Třetí říší sice může působit laciněji, realita je přesto znepokojivá – v prosinci 2025 agenti ICE v Minnesotě dle soudního spisu obtěžovali a šikanovali aktivisty, když je obklíčili neoznačenými vozy, namířili na ně palné zbraně a vysmívali se jim, že je zatknou, ačkoliv jsou američtí občané. „Tohle je jako v Německu 1938“, měl pronést jeden z nich, a ačkoliv šlo v daném kontextu pravděpodobně o absurdní přesouvání viny z pachatelů na oběti (agentům vadilo, že je aktivisté monitorují a počínají si tedy „nelegálně“), metody zacházení příslušníků ICE se zatčenými či aktivisty jsou dlouhodobě přirovnávány k praktikám polovojenské organizace, spíše než útvaru federálního ministerstva (minulý měsíc se pregnantně vyjádřil také pravicový influencer Joe Rogan, když praktiky ICE přirovnal ke gestapáckým).
Protestsong jako síla kolektivního a digitálního sdílení
O nejvirálnější příspěvek v rámci uplynulého dění se však bezkonkurenčně postaral skladatel a zpěvák Bruce Springsteen. Jak uvádí časopis Billboard, skladba Streets of Minneapolis se dva dny po vydání stala nejprodávanější nahrávkou týdne, a její virální úspěch pokračuje doteď – na serveru YouTube mají ke 15. únoru 2026 oficiální video a audio písně dohromady kolem 12 milionů zobrazení.
Streets of Minneapolis je vystavěna jako charakteristický příklad protestní písně. V první řadě jde o autentické vyprávění; popis tragédie je uvozen spoustou detailů, které mapují celou situaci a text písně ji činí přístupnou všem, kteří chtějí vědět, co se přihodilo. „V ledu a chladu zimy na Nicollet Avenue, Trumpovi federální gangsteři buší do jeho hrudi a obličeje, pak jsme uslyšeli výstřely a Alex Pretti ležel mrtvý ve sněhu“. Kontrast humanity a počínání příslušníků je hmatatelný: „Občané se postavili za právo, tam, kde stáli, zbyly jen krvavé stopy a dva mrtví na zasněžených ulicích.“
Zpěvákovo vyprávění však není neutrální, má jasno v tom, kdo je za tragédii zodpovědný. Odmítá interpretace vládnoucích politiků o sebeobraně a zasloužených popravách, proti palným zbraním staví telefony a píšťalky v rukou těch, kdo se postavili za své sousedy a přátele v Minneapolis, jejichž práva narušuje „Trumpova soukromá armáda, která s pistolí za pasem přijela bránit zákon, nebo jakou pohádku si to vymysleli.“ Refrénový akcent songu je kolektivní, směřovaný komunitě těch, kteří se brání bezpráví či jsou jeho oběťmi. „Postavíme se za tuto zemi a cizince v našem středu, a nikdy nezapomeneme jména těch, kdo zemřeli.“ Springsteenův song je apelativním, ale přesto nepatetickým vyjádřením k situaci, jež dle zpěváka vyžaduje veřejný a angažovaný komentář; jde o semknutí se na základě kolektivního zážitku. Přístupnost hudební formy a textu, čerpajících z klasických postupů protestsongu, se snoubí s téměř neomezeným potenciálem virálního internetového šíření a sdílení, což z písně činí politickou zbraň.
Výše uvedeným výčtem písní, které se vztahují k zásahům jednotek amerického imigračního úřadu, ale i širší společenské situaci ve Spojených státech, můžeme sledovat zárodky nového sociálně kritického nastavení části hudební scény v USA. Politický protestsong má v této zemi bohatou historii, což je patrné z motivů, které si pro svou současnou dobu vypůjčují Carsie Blanton či Dropkick Murphys. Současné dění v USA jen posiluje náměty, jichž se hudebníci a písničkáři mohou chopit. Sledovat tuto kulturní linku bude v brzké době velmi zajímavé.
Zdroj fotografie – Rolling Stone
About The Author
