V návrhu rozpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí na příští rok se plánuje snížit podpora v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících z nynějších 80 % na 65 % průměrného čistého měsíčního výdělku. Podivné je nejen zdůvodnění ministra Juchelky, proč má ke změně dojít, ale i to, že pro ono zvýšení podpory na osmdesát procent zástupci hnutí ANO v minulém volebním období sami hlasovali. Při čtení následujících řádků si proto raději dávejte pozor, abyste si neukroutili hlavu.
Podpora v nezaměstnanosti a její výše patří k oblíbeným evergreenům, ke kterým se rádi vyjadřují politici napříč celým spektrem. Moc dobře vědí, že v tuzemské společnosti patří představa o masivním zneužívání sociálních dávek k silně zakořeněným předsudkům a mediální výkřiky s tím spojené nacházejí u veřejnosti vřelou odezvu. O opaku zatím českou společnost nepřesvědčily ani mnohé studie, které se snažily objasnit skutečnou míru zneužívání dávek na základě tvrdých dat.
Nejinak tomu je i v nedávném průzkumu STEMu, ve kterém se uvádí, že „osm z deseti lidí souhlasí s výrokem, že systém programově zvýhodňuje ty, kdo si dávky nezaslouží, mezi lidmi staršími 60 let je to dokonce 87 %.“ Ještě smutněji a tristněji vyznívají výsledky těchto studií při pomyšlení, že bez ohledu na formu a účel sociální pomoci bude řadit většina veřejnosti mezi sociální dávky i podporu v nezaměstnanosti. Za tento tragický omyl přiživovaný ve společnosti vynalézavými pravicovými populisty a schopnými marketéry platíme vysokou cenu. Mimo jiné v podobě nízkých mezd, jež jsou nezřídka důsledkem strachu ze změny zaměstnání a obav z krátkodobého, přesto citelného výpadku příjmů.
Z tohoto pohledu se proto zdá nezbytné opakovat a zdůrazňovat, že smyslem podpory v nezaměstnanosti je pomoci lidem při ztrátě či změně zaměstnání. Nárok na ni vzniká, pokud žadatel pracoval v posledních dvou letech alespoň 12 měsíců. Daleko více než dávka je to forma pojištění, kterou si zaměstnanci platí ze svého platu nebo mzdy, aby v případě krizové situace nezůstali bez příjmů.
Zůstává proto otázkou, odkud a v čí prospěch se berou ony pověstné mýty o „nemakačenkách na pracáku“, kterým létají pečení holubi sami do pusy. Byť dodejme, že i u sebelepšího systému ke zneužití dojít může a dochází. V případě podpory v nezaměstnanosti je to však dáno spíše tím, že lidé pracují takříkajíc načerno, tj. nelegálně, a pobírají k tomu podporu, než že by jen leželi na gauči a nechali se obskakovat najatými pečovateli.
Vládní zdůvodnění, proč má k poměrně výraznému snížení výše podpory v nezaměstnanosti dojít, doslova zvedá ze židle. Premiér Babiš argumentuje, že „podpora nelogicky vzrostla, a potom je výhodné nepracovat”. Juchelka z MPSV přitakává s tím, že pracovní trh je stabilní a nezaměstnanost je dlouhodobě nízká.
Z jejich slov vyplývá naprosté nepochopení smyslu podpory v nezaměstnanosti. Ta má, jak bylo výše zmíněno, pomoci lidem, kteří najednou a bez vlastního zavinění ztratili práci a ocitli se bez příjmů, nebo těm, kteří chtějí změnit své zaměstnání a najít si lépe placenou pozici s lepšími pracovními podmínkami. Je to finanční podpora pro pracující, nikoli pro nepracující.
K plánovanému snížení podpory na původní úroveň se vyjádřil na svých sociálních sítích rovněž bývalý ministr MPSV Marián Jurečka a překvapivě návrh svého nástupce tvrdě kritizoval. Jurečka správně poznamenává, že “Podpora v nezaměstnanosti není odměna za to, že člověk nepracuje. Je to pojistka pro člověka, který pracoval, odváděl pojistné a potřebuje krátký čas na to, aby našel další, pokud možno lepší práci. A to je sakra velký rozdíl!”
Exministr Jurečka ve své kritice nástupce pokračuje a vypočítává, že zatímco v první polovině roku 2025 prošlo klasickými rekvalifikacemi 30 369 lidí, za první pololetí letošního roku do nich nastoupilo pouhých 4 954 uchazečů. Ačkoliv předchozí vládě, jak sám přiznává, pomohly finance čerpané z Národního plánu obnovy, je tento propad naprosto markantní a ukazuje spíše na selhání resortu v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti.
Pod záminkou úspory 4,5 miliardy do státního rozpočtu, kterou přinese snížení podpory v nezaměstnanosti v prvních měsících, bere Ministerstvo práce a sociálních věcí pracujícím jednu z mála pojistek proti výpadku příjmů. Pojistku, na kterou si zaměstnanci poctivě přispívají i několik desítek let v kuse, ne-li nepřetržitě během celé své pracovní kariéry. Pokud se v mediálním a veřejném prostoru nezačnou otevřeně a pravdivě pojmenovávat a bořit mýty o zneužívání těchto sociálních „dávek“, které jednak dávkami vůbec nejsou a jednak se ani nezneužívají, ke změně k lepšímu dojde jen stěží.
Zdroj ilustrační fotografie: iDNES.cz
About The Author
