Veřejný prostor v českém prostředí, stejně jako v celém “západním světě”, (řečeno s velkou ironií, jelikož tohoto pojmu tak ráda využívá liberální pravice pro vykreslení pozice ČR v globálním řádu, za současného ignorování všech sociálních, ekonomických a dalších analýz, jež naopak přináší obraz neustálého vzdalování se naší země od vyspělejších státu Západu), v posledních letech výrazně prošel a dále přechází do kompletní podřízenosti liberálně-kapitalistickému diskurzu. Ten již není tolik diktován politikou Spojených států, jako tomu bylo dříve (i když stále hraje velkou roli), jako spíše roztříštěnou sítí organizací, politiků a dalších státních i nestátních hráčů, prosazujících vlastní politické zájmy, či přímo navázaných na politiku Evropské unie.
Mainstreamová média, včetně těch veřejnoprávních, nepřipouští opoziční hlasy (ve smyslu skutečně těch, které objektivně informují o zločinech kapitalismu a přináší jiný pohled na současný systém a globální uspořádání světa), které v nich dnes prakticky nezaznívají. Snad ani není nutné zdůrazňovat zpravodajské weby, jako jsou Novinky.cz. Seznam Zprávy, Aktuálně.cz, Deník N a podobné, které prakticky veškerý obsah poslušně přizpůsobují představám liberální pravice, jednostranně informují o mezinárodním i domácím dění (zvlášť výrazně v případě servility k asociální Fialově vládě a zamlčování izraelských zločinů proti lidskosti v Palestině), a snaží se s využitím všech nástrojů o ohýbání veřejného mínění ve prospěch jejich agendy.
Co je však daleko více alarmující, stejný přístup za poslední roky přejala rovněž česká veřejnoprávní média. Situace v České televizi se zásadním způsobem otočila poté, co byl generálním ředitelem v roce 2023 zvolen Jan Souček. Pro úplnost je dobré zmínit, že Radu ČT, jež vybírá generálního ředitele, volí Poslanecká sněmovna a Senát. Tedy parlamentní komory, kde tehdy měla většinu pravicová Fialova vláda. Následoval odchod někdejšího ředitele Petra Dvořáka spolu s ředitelem zpravodajství Zdeňkem Šámalem, tedy dvou zásadních postav zpravodajství ČT, působících zde již od devadesátých let, za nichž byla jeho náplň objektivnější a kritičtější, nebo se o to dotyční alespoň snažili. Zpravodajství je od té doby tvořeno prakticky pouze na politickou objednávku, a v televizi panuje všeobecná atmosféra zastrašování a absolutní poslušnosti. Situaci kolem své výpovědi popsal na svém veřejném facebookovém profilu například někdejší reportér ČT Jan Beránek (15.10.2025): „(…) Ten podzim 2023 byl jinej. Najednou o dost větší opatrnost, na spoustě míst se stalo hlavním a nevyřčeným pravidlem: neudělat průšvih, nenaštvat. A já si řekl: ok, uvidíme, ale jakmile přestanu vidět naději, půjdu. Je tam pořád hodně statečných lidí. Snaží se tuhle práci dělat se ctí a páteří, ale už mě ani jako diváka Události moc nebaví.“
Ať už skrytě, či více viditelně, dochází k umlčování nepohodlných názorů, často pod záminkou boje proti extremismu. Například správci sociálních sítí mají dnes obrovskou škálu možností ovlivňovat veřejné mínění nejen odstraněním nežádoucího obsahu, ale i daleko sofistikovaněji skrze shromažďování a analýzu dat či umělým snižováním dosahu. K zřejmě největšímu skandálu mezinárodních rozměrů, který ukázal, jak jsou sociální sítě schopné manipulovat s obsahem a zneužívat jej k ohýbání veřejného mínění, se dostal na veřejnost mezi lety 2016 až 2018. Britská společnost Cambridge Analytica zneužila data přes 87 milionů lidí na různých platformách, které byly následně v masovém měřítku využity k cílení politického obsahu před prezidentskými volbami v USA, ve prospěch Donalda Trumpa, který následně volby vyhrál.
Velký mediální zájem vzbudil v prostředí EU také nehorázný a absolutně bezprecedentní návrh evropské legislativy, známý jako Chat Control. V obměnách se projednával již od roku 2022, v současné podobě jej navrhlo Dánsko během svého letošního předsednictví Radě EU, a česká vláda se na začátku zdržovala hlasování, aby později otočila až pod tlakem veřejného mínění. Podle vyjádření náměstka Ondřeje Profanta jej na počátku horlivě, za zavřenými dveřmi, obhajoval zejména ministr vnitra Vít Rakušan, ačkoliv na veřejnosti později toto popíral.
Dovolím si zrekapitulovat, co bylo předmětem tohoto unijního návrhu. Plošné sledování veškeré elektronické komunikace a sdíleného obsahu, včetně osobních dat na cloudových úložištích, pod záminkou boje zejména proti dětské pornografii. Toto by dávalo vládám, bezpečnostním složkám a potenciálně i třetím stranám, prakticky neomezené možnosti sledování veškerého pohybu uživatelů na internetu a využívání získaných dat k politicky motivovanému stíhání (zákon by byl navíc v přímém rozporu s Listinou základních práv a svobod jakožto součásti ústavního pořádku). Záchranou našeho soukromí budiž, že v Radě EU alespoň prozatím zvítězil zdravý rozum, a tento zákon do dnešního dne nebyl schválen.
Již dlouho zaznívá, že levicové myšlenky jsou v Evropě (až na dílčí úspěchy na lokální úrovni) na ústupu a pole systémové opozice nebezpečně obsazuje krajní pravice, často až fašistického rázu. Té také hraje ve velké míře do karet právě i svět sociálních médií a jeho algoritmy, propagující často právě takový obsah, a cíleně umlčující levicové hlasy. V tomto prostředí se boj za levicové ideály může jevit skoro jako válka Dona Quijota proti větrným mlýnům. Za lepší svět má ale smysl bojovat i proti mediální i politické přesile a za zdánlivě bezvýchodné situace!
About The Author
