V neděli 1. února svolala Paroubkova Česká suverenita setkání do hotelu Ambassador pod názvem Dobydeme Senát. Akce si brala za cíl zahájit jednání o společném postupu pozvaných stran v nadcházejících senátních, ale i komunálních, volbách. Na setkání se dostavilo mnoho mimoparlamentních uskupení, mezi kterými byly přítomni i zástupci KSČM a SOCDEM, které představovaly jediné významnější politické stálice, jež se setkání účastnily. Pokud by se tímto strohým popisem a konstatováním dala obsáhnout celá tato pražská minikonference, nebylo by o čem psát. Problém ale nastal s účastí Tomáše Vandase, známého rasisty a bývalého předsedy právně rozpuštěné neonacistické Dělnické strany, na kterou přímo navazuje se svojí novou stranou – Bezpečné ulice.
Očekávat, že Česká suverenita, kterou spoluvede Jana Volfová, jenž spolu s Lubomírem Volným organizovala uskupení Volný blok, bude dbát na levicovost, či alespoň korektnost pozvaných, by bylo naivní. Dalo by se přehlédnout, že ani Milan Krajča (KSČM) ani Jiří Nedvěd (SOCDEM) v nepřeberném počtu zástupců miniaturních stran a pidistran nepoznali zástupce jiných nerelevantních ultrapravičáků. Co ale není možné na záznamu konference přehlédnout, je jejich nulová reakce na Tomáše Vandase, a to ani potom, co sám provokativně prohlásil: „Pro mě je to historická chvíle, kdy jako člověk, který byl označován za extremistu a já nevím, co všechno, poprvé mluví na akci, kde je přítomen zástupce sociální demokracie, KSČM, ČSSD a tak dále“.
Tomáš Vandas je v Česku asi tak známý reprezentant neonacistické scény, jako je Lubomír Zaorálek reprezentantem té sociálnědemokratické. Šance, že ho ani jeden z reprezentantů české levice nezná, je nulová. Pravděpodobnost, že si ho ani jeden z nich nevšimnul, je kvůli jeho urážlivému proslovu v záporných číslech. O to smutněji působí, že ani jeden z přítomných levičáků neměl potřebu se proti jeho přítomnosti ohradit, natož vyvrátit jeho představu, že by ho snad chtěli tímto setkáním legitimizovat.
Bylo by pokrytecké a chybné argumentovat proti spolupráci na levici, o kterou se sám dlouhodobě zasazuji. Stejné by to však bylo, kdybych se jako socialista zastával neonacisty. Propůjčím si proto slova svého přítele Martina Brožka, která publikoval nějakou dobu zpátky na stránkách Tribuny. „Spolupracovat se dá s těmi, kteří jsou v první řadě socialisté, a liberálové či konzervativci až v řadě druhé; zkrátka s lidmi, kteří nechtějí jen lakovat kapitalismus na růžovo.“
Tomáš Vandas není socialista ani v poslední řadě. Je symbolickou reprezentací absolutní negace socialistické politiky, která slouží nejbohatším a chudé opíjí rohlíkem rasové nenávisti. Svým přesvědčením slouží jednomu z nejnechutnějších politických cílů – zastavení rozkladu kapitalismu „dobrodružnou“ akcí jménem rasová válka. Ohradit se proti němu na konferenci není volba, ale povinnost každého levičáka, ať už z KSČM či SOCDEM.
Zdroj fotografie: Raptor-TV.cz
About The Author
