Spisovatel, novinář, fejetonista, filmový scénárista a ano, smutný humorista, jak to o něm údajně s oblibou říkával A. C. Nor, patří mezi přední postavy české meziválečné literatury. Tento rodák z Rychnova nad Kněžnou, malebného kraje pod Orlickými horami, dokázal svými příběhy a vtipnými replikami rozesmát na několik generací čtenářů. Čtenářů, kteří se k jeho tvorbě věrně vracejí a kteří, věřím, si na následujících řádcích jeho životní příběh a literární dílo znovu rádi připomenou.
Karel Poláček pocházel ze severovýchodních Čech, z města ležícího na břehu řeky Kněžny, kde se narodil do početné rodiny se šesti sourozenci. Svůj talent a to, že si s literárním perem dobře rozumí, projevoval od brzkých školních let. Již tehdy vydával několik školních časopisů, ještě však pod pseudonymy jako např. Kočkodan. Soudím, že se příliš nespleteme, když budeme považovat za možnou inspiraci k postavám pro jeho román Okresní město právě jeho rodiště. Nejen v Okresním městě dokázal Poláček s humorem a jemnou, vtipnou ironií sobě vlastní vylíčit až komické jednání některých obyvatel a některé repliky, např. o vychovatelce, jejíž “úsměv je ze stejného chovu jako úsměv její paní”, zůstanou v hluboké paměti mnohých čtenářů.
Mnohé postavy z jeho děl se pak staly až ikonickými představiteli určitých osobnostních typů. Za všechny jmenujme kupříkladu pana Richarda Načeradce, krále kibiců a vášnivého fotbalového fanouška, který byl ve filmovém zpracování Poláčkovy knihy Muži v offsidu ztvárněn Hugo Haasem. Stojí za povšimnutí, že onen slavný film byl natočen jen nedlouho po vydání knihy samotné na počátku třicátých let minulého století. Mladším filmovým a televizním divákům se zase v souvislosti s naším slavným smutným humoristou vybaví skvostná televizní adaptace románu Bylo nás pět z roku 1994 v režii Karla Smyczka, která se stala neodmyslitelnou součástí každoročního programu na tuzemských televizních obrazovkách. V tomto případě se na televizní plátno podařilo skvěle přenést přesně to, co zdobilo knihu samotnou – laskavý humor. Poláčkova tvorba patřila skutečně k tomu nejlepšímu, co mohla meziválečná československá tvorba nabídnout. Není proto divu, že Poláček patřil do úzkého a vybraného kruhu pátečníků, literátů a osobností kolem Karla Čapka.
Při uvážení jeho mnohých životních těžkostí se může zdá až k neuvěření, kolik radostných a příjemných chvil nám tento slavný spisovatel dokázal skrze své texty zprostředkovat. Krátce po nástupu do zaměstnání musel narukovat „za císaře pána“ na frontu, kde se naštěstí v srbském zajetí dožil konce válečného běsnění. Po válce nějaký čas hledal stále zaměstnání, než se stal redaktorem Lidových novin. Po relativně krátkém období profesního úspěchu přišel nacistický teror a perzekuce. Poláček musel opustit z důvodu židovského původu své zaměstnání, ale ještě pár let strávil v relativně bezpečném ústraní. Když se nacistické běsnění stupňovalo, byl se svou družkou internován do táboru v Terezíně a následně pak i ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Zemřel za nejasných okolností, s největší pravděpodobností při pochodu smrti.
Další články, kulturní rubriku a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:
About The Author
