Bylo by jen velmi obtížné najít někoho, kdo během svých let – a to zdaleka nejen těch školních – alespoň letmo nezavadil o některé z děl Jana Nerudy, tohoto předního českého literáta druhé poloviny 19. století. Představitele májovců, žurnalistu, prozaika, básníka, dramatika a intelektuála, kterého život a příběhy prostých lidí zajímaly stejně jako všechny ostatní hluboké filozofické a intelektuální otázky doby.
V mnohých svých textech, statích a fejetonech se vyjadřoval k otázkám sociálně společenským. Jeho povídky a články jsou důkazem, že Neruda byl člověk, kterého by v dnešní době zajímala všudypřítomná existenční nejistota a oslabování pracovních a sociálních práv či nedostupnost bydlení, stejně jako ve své době čtrnáctihodinové směny dělníků. Jan Neruda měl k prostému lidu, a zdaleka nejen k tomu dělnickému, velmi blízko. Sám pocházel z chudých poměrů a za předčasné ukončení svých studií rozhodně nemohl vděčit finančnímu nadbytku. Nejen z existenčních důvodů se z něj brzy stal žurnalista, který s železnou pravidelností a neutuchající vášní přispíval do Národních listů, spoluzakládal deník Čas či redigoval časopis Květy. Byly to právě stránky těchto listů, na nichž referoval o složitých a pohnutých lidských osudech. Mnohé náměty pro své povídky, a zdaleka nejen ty malostranské, čerpal z příběhů, které zaslechl v hostincích a nálevnách milované Malé Strany, mezi jejichž časté a vítané hosty se bezpochyby počítal.
Nerudův každodenní život nemohl vypadat jinak než s perem v ruce, zatímco pozoroval vše, co se dělo kolem. Snad čím více byl obdařen talentem spisovatelským, tím méně mu bylo přáno v životě osobním. Naplnění nedošel jeho první vztah s Annou Holinovou, byť trval několik let – možná právě kvůli rozdílným finančním poměrům mezi chudým literátem a dcerou ze zajištěné rodiny. O nic jednodušší nebyl ani vztah s Karolínou Světlou, s níž navázal blízký cit, jenž však nemohl dojít naplnění, neboť spisovatelka již byla provdána. Posledním vážným, byť rovněž spíše platonickým vzplanutím se stala o třináct let mladší Terezie Macháčková, dcera továrníka, která však předčasně zemřela na tuberkulózu.
Literárně činný zůstal Neruda po celý svůj život, byť ho již později provázely četné zdravotní problémy. Z té doby pochází i Nerudův památný fejeton Máj 1890, ve kterém líčí prvomájové události stověžaté Prahy. Popisuje v něm atmosféru města v onen zvláštní den, kdy se chudé dělnictvo rozhodlo „klidným a železným krokem“ vydat průvodem pražskými ulicemi z Karlína, aby se postavilo za hlubokou „věc duševní a mravní“. Dělnický lid se tehdy shromáždil na Střeleckém ostrově, aby zde manifestoval za zkrácení dvanáctihodinové či ještě delší pracovní doby. Právě zde si Neruda všímá, že se tito lidé „domnívajíc, že Pánbůh, když má pro ně napořád obě své ruce plničky práce, nemá pak arci, čím by jim žehnal“. Dokonalý a lehce ironický tón tohoto vyjádření, který byl pro Nerudu tak pověstný, zakončeme jeho vlastním dovětkem: „Nu, požehnej vám Pánbůh!“
Odkaz Jana Nerudy, literáta s hlubokým sociálním cítěním, stojí na Prvního máje zcela jistě za připomenutí. A to třeba jak na Střeleckém ostrově, kde dělníci poprvé oslavili svůj svátek, tak v malostranských uličkách a zákoutích, v nichž prožil Neruda celý svůj život, tak i na všech ostatních, zdánlivě odlehlých místech, kde lidem stále není lhostejný těžký úděl spojený s každodenními útrapami a sociální nejistotou.
About The Author
