Amsterdam – Předčasné volby v Nizozemsku, konané ve středu 29. října, přinesly vítězství středově-liberálního uskupení Demokraté 66 (D66) za pravicově populistickou Stranou pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse. Ten přitom nizozemské politice dominoval od vítězství ve volbách roku 2023, po nichž nastal prudký obrat nizozemského kurzu ve vztahu k azylové a evropské politice.
Středeční předčasné volby byly vyvolány rozpadem vládní čtyřkoalice Wildersových „svobodných“, lidové strany (VVD), křesťanských demokratů sdružených ve straně Nová společenská smlouva (NSC) a agrárního Hnutí zemědělců a občanů (BBB). Vedení vlády se v červenci minulého roku chopil nestraník Dick Schoof, nicméně po necelém roce se kabinet rozpadl, neboť z něj odešla právě Wildersova strana. Konflikt mezi PVV a ostatními subjekty zapříčinily Wildersovy požadavky ohledně aplikace nových azylových restrikcí, uzavření hranic Nizozemska pro občany určitých států a omezení finanční podpory pro stávající uprchlíky v zemi. Další třecí plochou byl rozdílný postoj k EU mezi Wildersovou stranou a proevropskou VVD, jejíž bývalý lídr a premiér (a současný generální tajemník NATO) Mark Rutte dlouho platil za klíčovou osobnost na spojnici Brusel-Amsterdam. Mark Rutte navíc mezi lety 2010-2012 předsedal vládě, jež se opírala o podporu Strany pro svobodu, a která skončila kvůli nesouhlasu PVV s politikou škrtů. Tehdejší rozpory se tedy přenesly do nového kabinetu, který Dick Schoof bez vítězné Strany za svobodu nedokázal ukočírovat.
Wildersova strana, jež vyrostla na euroskeptické a protiimigrační rétorice, se sice několik týdnů před předčasnými volbami snažila zaujmout širší voličské skupiny (a posunula se více do středu), přesto zůstávala hlasem nespokojenosti s politickým mainstreamem. Novou vládu patrně sestaví liberální D66 s dalšími progresivními subjekty, posunujíce přitom Nizozemsko doprava. Ačkoliv Wilders prosazoval dle vlastních slov politiku alternativy k současnému směřování EU, svou podporou thatcherovského neoliberalismu v ekonomice z něj příliš nevybočoval, a faktický posun představoval spíše na kulturní ose. Na opravdovou změnu politické kultury Nizozemska si tedy budeme zřejmě muset ještě počkat.
About The Author
