Napětí v Karibiku roste, Trump hovoří o invazi do Venezuely

Donald Trump v posledních dnech a týdnech stupňuje útoky vůči Venezuele a jejímu prezidentovi Nicolási Madurovi. K Venezuele tak míří největší válečná loď světa USS Gerald R Ford a americký prezident otevřeně hovoří o invazi do Venezuely.

Protidrogová operace? Změna režimu!

Od začátku letošního září trvá tzv. protidrogová operace amerického námořnictva u venezuelských břehů. Do dnešních dnů potopili Američané deset lodí, které označili za podezřelé z obchodování s drogami, a zabili nejméně 43 lidí. S masivním nasazením amerického námořnictva (Spojené státy nevyslaly tolik lodí do Karibiku od kubánské raketové krize) je však jasné, že USA sledují jiný cíl než protidrogovou operaci. Letadlová loď není účinná proti malým člunům, ale její nasazení má smysl při úderech na cíle na pevnině.

Sám Trump prohlásil, že „brzy dojde k pozemní akci ve Venezuele“, přičemž zdůraznil, že nebude potřebovat souhlas Kongresu. „Nebudu nutně žádat o vyhlášení války. Myslím, že prostě zabijeme lidi, kteří nám do země dovážejí drogy. Dobře? Zabijeme je. Víte, budou… jako… mrtví.“ Ministr obrany Hegseth zase označil venezuelské „kartely“ za „al-Káidu západní polokoule“. Součástí diplomatické ofenzivy je i to, že byla udělena Nobelova cena jedné z nejvýraznějších postav venezuelské opozice, Maríi Corině Machadové, která otevřeně vyzývá k zahraniční intervenci do země. Ostatně, za zmínku stojí i to, že patřila k podporovatelům puče proti prezidentu Chavézovi v roce 2002.

Jedná se o vyvrcholení dva měsíce trvajícího tlaku a mnoho latinskoamerických analytiků se domnívá, že jeho cílem není primárně „protidrogová mise“, jak deklarují Američané, ale změna režimu a svržení venezuelské vlády. Tato nátlaková kampaň měla otestovat síly Venezuely a přispět k pádu režimu. Podobné otřesy zažila Venezuela již v letech 2014 a 2019, kdy Maduro takřka ztratil kontrolu nad situací. Nyní se ale zdá, že venezuelský režim drží pohromadě.

Americký zadní dvorek

Samotná Venezuela se ocitla po smrti Huga Chavéze v těžké krizi. Rychlé zadlužování a americké sankce přispěly k ekonomickému kolapsu a hluboké politické krizi, kterou země procházela, a která vyvrcholila v roce 2019. Tehdy se venezuelská opozice s podporou Spojených států pokusila svrhnout Madura a ustavit prezidentem Juana Guaida. Po stabilizaci vztahů v regionu i se Spojenými státy (dokonce začala ekonomická spolupráce) došlo po prezidentských volbách v roce 2024, které Spojené státy označily za zfalšované, k razantnímu zhoršení vztahů, které ještě prohloubil nástup Trumpa.

Maduro reagoval, po počátečních silných prohlášeních, smířlivě a deeskalačně. Napsal Trumpovi dopis, kde mu dokonce nabídl spolupráce v oblasti ropného průmyslu a přírodních zdrojů. Venezuelský prezident ale není jediným Trumpovým terčem v regionu. V září Trump kvůli soudu s bývalým prezidentem Jairem Bolsonarem, který se pokoušel o vojenský převrat a je Trumpovým blízkým spojencem, uvalil sankce na Brazílii.

Také kolumbijský levicový prezident Gustavo Petro upadl do americké nemilosti. Poté, co odmítl spolupracovat s americkou vládou na deportacích imigrantů, začal kritizovat i americký postup v Karibiku. Tvrdil, že při amerických útocích na „pašerácké lodě“ zahynul nevinný rybář, načež na něj Trump uvalil sankce a označil ho za „drogového vůdce“ – stejné obvinění vznesl i proti Madurovi. Minulé úterý navíc americká armáda zasáhla loď poblíž kolumbijského tichomořského pobřeží. Petro, na rozdíl od Madura, pokračuje v kritice Trumpa. V televizním pořadu Univision se ve spojitosti s Trumpem odvolával na Freuda, přemítal o genitáliích, machismu, a nakonec vyzval k jeho sesazení. 26. října se s Trumpem na summitu ASEANu setkal také Lula da Silva. Brazilský prezident se pokouší zlepšit vztahy s USA a navrhnul, že by mohl hrát roli prostředníka mezi Trumpem a Mudurem.

Další Trumpova válka?

Je otázkou, zda Spojené státy opravdu připravují plnohodnotnou invazi do Venezuely, nicméně snaha svrhnout tamější režim a vládu je nepopíratelná. Tlak na Venezuelu trvá již od dob Chavéze a prezident Trump se už ve svém prvním období pokoušel chavistický režim svrhnout. Tento přístup je ale v zásadním rozporu s jedním z hlavních Trumpových slibů, jež ho odlišoval od Demokratů, ale i mainstreamových Republikánů – odmítáním zapojení USA do „věčných válek“ v Afganistánu či Iráku a taktéž odmítáním neokonzervativních zahraničních intervencích.

Eskalace tlaku na Venezuelu se shoduje s nástupem Marca Rubia v Trumpově administrativě. Zpočátku měli na prezidenta větší vliv izolacionisté, jako je viceprezident J. D. Vance, ale ministr zahraničí postupně začal koncentrovat pozice i vliv. Rubio patří dlouhodobě k jestřábům a tvrdým kritikům venezuelského režimu. Ještě během svého působení v Senátu začal potichu podkopávat americké ekonomické vazby na zemi a diplomatické úsilí samotné administrativy. Trumpovi nepředkládal argumenty o demokracii či lidských právech – tématech, k nimž měl prezident vždy rezervovaný vztah. Místo toho se zaměřil na drogy.

A Rubiův přístup funguje. Administrativa se odvolává na vágní pravomoci podle článku II americké ústavy jako právní ospravedlnění útoků a Rubio argumentuje, že útoky byly legální, protože Maduro již nebyl považován za hlavu státu, nýbrž za šéfa teroristické organizace obchodující s drogami. „Armáda Spojených států bude s těmito organizacemi zacházet jako s teroristy, kterými jsou – budou pronásledováni a zabíjeni, stejně jako al-Káida.“ napsal ministr Hegseth na sociálních sítích.

Během Arabského jara Trump prohlašoval, že podporuje intervenci USA a NATO v Libyi. S neúspěchem operace a nástupem chaosu ale svůj postoj změnil. Během prezidentské kampaně v roce 2016 prohlásil, že Libye by na tom byla lépe, kdyby Kaddáfí zůstal u moci. „Nikdy jsem nebyl pro razantní intervenci,“ opakoval Trump při své první prezidentské kampani. „Je to naprostý chaos.“

Zdá se, že nyní znovuobjevil svůj intervencionismus.