Nově utvořená vláda v čele s Andrejem Babišem začíná úřadovat. Jedním z jejích prvních kroků v rámci agendy ministerstev financí a dopravy má být opětovné navýšení slevy na jízdném z nynějších 50 % na 75 % pro studenty a seniory. V mediálním prostoru vyvolal tento návrh, který je de facto naplněním volebního programu hnutí ANO, vlnu nevole, a to především tzv. expertů – ekonomů, bankéřů a finančních analytiků.
Zdálo by se, že podpora studentů, a tím i investice do vzdělanostní společnosti, bude neoddiskutovatelnou prioritou v celospolečenské diskuzi. Opak je pravdou. Podpora ekonomicky neaktivních studentů, jejichž jediným příjmem jsou často jen hůře placené brigády, je trnem v oku mnoha finančníků. Mezi ně se zařadil například i hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Ten v anketě Deníku označil balíček slev na jízdném pro studenty a seniory za populistické opatření a zdůraznil přitom, že „penzisté nejsou sociální skupinou nejvíc zasaženou chudobou. Toto ‚prvenství‘ patří samoživitelkám či samoživitelům s dětmi“. Těžko si však představit lepší způsob, jak může stát pomoci těmto samoživitelkám s dětmi než tím, že jejich děti utratí méně financí na dojíždění do školy (kde se kupodivu soustavně připravují na své budoucí povolání), čímž zůstane více peněz v rodinném rozpočtu. Označit balíček, který zlevňuje cestu do školy dětem z neúplných rodin, za populismus bez přínosu, a jedním dechem se ohánět chudobou jejich matek, je pak ukázkou fatální nekonzistence.
Neméně pozoruhodným argumentem proti zvýšení slevy na jízdném pro ekonomicky převážně hůře postavené vrstvy společnosti je tvrzení nabádající k rozpočtové odpovědnosti státu. Ve světle reálných výpočtů, podle kterých bude zvýšení slevy znamenat zvýšení rozpočtového schodku v řádech jednotek miliard, se totiž jeví tato položka jako přinejmenším zanedbatelná. Opačného mínění je patrně další hlavní ekonom, tentokrát banky Creditas, Petr Dufek, který ve stejném článku volá po tom, že „když už se má něco dotovat, mělo by se předem nejenom vyčíslit, kolik to stojí, ale jestli to i za něco stojí“. Na prvním místě by tak prý měla být analýza s vyčíslením nákladů i přínosů. Nejednoho čtenáře jistě napadne, zda byl stejný přístup použit za minulé vlády při snižování daňové zátěže pro nejbohatší, daňových úlevách pro největší podniky či stamiliardových utajovaných nákupech zbrojní techniky. Snížit daňové zatížení největších podniků a miliardářů je touto logikou správné, stejně jako upřít jednotlivcům finanční úlevu pro cesty do školy?
Ke kritikům zvýšení slevy na jízdné se přidali i někteří dopravní experti. Zmiňme například názor šéfredaktora webu Zdopravy.cz Jana Sůry, publikovaný na Seznam Zprávách, podle kterého povede vyšší sleva k nárůstu „zbytečných“ cest a k přeplněným spojům. Nepouštějme se ale do spekulací o tom, která cesta je ještě zbytečná a která už ne, a položme si zásadnější otázku: Co by mělo být cílem veřejné dopravy? Aby jezdily spoje poloprázdné? Aby bylo jízdné co nejdražší v poměru k reálným příjmům? Nebo aby si všichni raději pořídili vlastní auto a přesunuli se tak na silnice? Ponechme stranou i ekonomický fakt, že u vlaků tvoří hlavní položku fixní náklady na vypravení spoje (bez ohledu na obsazenost), a podívejme se na konkrétním příkladu, jak na úlohu veřejné dopravy nahlížejí ve vyspělém světě.
Za velký úspěch lze označit koncept německého 9-Euro-Ticket, který byl zaveden v roce 2022. Podle závěrečné zprávy Svazu německých dopravních podniků (VDV) bylo spočítáno, že během 3 měsíců, kdy bylo možné po celém Německu cestovat za oněch symbolických 9 eur, se ušetřilo 1,8 milionu tun emisí CO2. Za zmínku stojí rovněž fakt, že podle studie Institutu německého hospodářství (IW) přispěla devítieurová jízdenka ke snížení míry inflace. Pro úplnost dodejme, že na tento úspěch navázalo Německo v roce 2023 zavedením celostátního Deutschlandticketu (49 eur). Konečně nemusíme chodit pro inspiraci pouze do zahraničí, stačí se podívat do Frýdku-Místku, kde byla někdejší sociálnědemokratickou koalicí zavedena (pří)městská hromadná doprava zdarma, což umožnilo zvýšit mobilitu z okolních obcí do tohoto bývalého okresního města.
„Experti“ (psáno s opravdu velkými uvozovkami) tak naprosto falešně vytváří dojem, že několik miliard, které reálně pomohou milionům studentů a seniorů, ohrožuje rozpočet a zadlužuje republiku, zatímco zavírají oči nad úlevami pro oligarchy, netransparentními nákupy a strukturálním deficitem. Za jednu z nemnoha pozitivních opatření, která vláda přináší, je tak pod palbou absurdní a pokrytecké kritiky ze strany určitých médií a spřátelených expertů.
Ilustrační fotografie: Josef Vostárek
About The Author
