Historická desetidenní mise Artemis II., jejímž vrcholem se stal první pilotovaný přelet kolem Měsíce od roku 1972, úspěšně dokončila svůj nabitý program hladkým přistáním na hladinách Tichého oceánu nedaleko San Diega. Mise pokořila rekord Apolla 13 v největší vzdálenosti, do které se kdy lidé od Země dostali, a zároveň pořídila historické snímky měsíčního povrchu.
Celý projekt Artemis začal již v roce 2017 s ambiciózním záměrem – vrátit člověka na povrch Měsíce do konce roku 2024. Záběr mise se následně rozšířil i na cíl trvalé lunární základny, a přistání člověka na Marsu v průběhu třicátých let 21. století. Z důvodu nesčetných odkladů a finančních obtíží bylo přistání posunuto na rok 2028.
Pro misi byla vyvinuta moderní nosná raketa SLS (Space Launch System), která svým designem a použitými součástkami vychází z ukončeného projektu Space Shuttle (americký projekt vývoje raketoplánů). Na translunární dráhu pak měla vynést kosmickou loď Orion, která obsahuje i modul pro posádku. Původně byl Orion navržen pro již zastaralé rakety typu Ares, musel být proto pro misi speciálně upraven.
V roce 2022 v rámci mise Artemis I vystartovala na translunární dráhu raketa SLS v automatickém módu – v podstatě šlo o simulaci budoucí mise Artemis II s cílem otestovat schopnost modulu pracovat bez lidské posádky. Pro misi Artemis II (tedy pilotovaný let kolem Měsíc) byla v roce 2023 vybrána čtveřice astronautů (3 Američané a 1 Kanaďan) s kapitánem Reidem Weisemanem. Ti pak, po několika odkladech startu, vzlétli 1. dubna 2026 z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.
Samotný oblet Měsíce proběhl 6. dubna, kdy se loď Orion dostala do vzdálenosti 6 545 km od povrchu Měsíce. Během přeletu posádka navíc pořizovala detailní fotky měsíčního povrchu a oblastí Měsíce, které nám byly doposud neznámé. Zároveň během přeletu Orion pokořil rekord Apolla 13 ohledně největší lidmi dosažené vzdálenosti od Země. Posádka Artemis II se v nejzazším bodě nacházela 406 771 km od zemského povrchu. Nutno podotknout, že se do okolí Měsíce na palubě Orionu podívala i první žena (Christina Kochová).
11. dubna pak historická mise přistála na hladinu Tichého oceánu nedaleko San Diega. Přistání proběhlo hladce a všechny testované systémy se ukázaly být provozuschopné pro budoucí mise. Orion také přivezla obrovské množství podkladů, které budou využity pro budoucí plánování mise Artemis III, během níž má lidská posádka na oběžné dráze kolem Měsíce otestovat dokování.
Na úspěch celé mise je nutné hledět jako na úspěch celého lidstva. Byť se celý projekt formálně honosil americkou vlajkou, jeho významné součásti (např. celý servisní modul) jsou dílem ESA (Evropská kosmická agentura). Zároveň je návrat na Měsíc součástí snah o mírové soupeření mezi velmocemi, z něhož vzniká všestranný prospěch. Povede-li se pak naplnit misi Artemis IV ve stanoveném termínu, bude reálné i vybudování lunární základny, která by zajistila první trvalé lidské obydlí na Měsíci.
V tomto smyslu nesmíme opomenout ani neméně úchvatnou misi Čchang-e, v rámci níž Čínská národní vesmírná agentura provádí detailní analýzu vzorků z povrchu Měsíce. Zároveň má připravit čínský vesmírný program na pilotované mise k Měsíci a vybudování vlastní měsíční základny, které by mělo nastat na začátku třicátých let. Čínská odpověď na americkou SLS (raketa Dlouhý pochod 10) je pak konvenční třístupňovou raketou, která má být do roku 2030 připravena ke svému cíli.
Jistě nám může mise Artemis v časech geopoliticky turbulentních připadat méně relevantní než např. probíhající izraelsko-americká agrese vůči Íránu a Libanonu, přesto v sobě nese významné poselství pro současnost. Poselství mírového a užitečného využití vědy ke všeobecnému prospěchu.
Zdroj obrázku: space.com
About The Author
