Při pohledu na současnou levici si nelze nepovšimnout přemíry nostalgie, která ji činí v očích veřejnosti neatraktivní. V následujícím textu se pokusím zamyslet nad tímto problémem, který je jednou z příčin krize levice. Ačkoliv je u nás právě levice v krizi, absence ucelenější vize budoucnosti se v Česku netýká jen levicových sil. Ostatní relevantní politické strany a hnutí totiž na komplexnější představu budoucnosti taktéž rezignovaly, a nabízejí jen inženýrské a romantické pojetí politiky.
Pravicová vládní koalice v souvislosti s budoucnosti obsedantně zmiňuje zaklínadlo „nízkého zadlužení státu“ – realizace znamená, že celá jejich politika se smrskla na inženýrskou úpravu parametrů státního rozpočtu, doprovázenou romantickou průpovídkou „patříme na Západ“. Piráti, kteří pravicové vládě dlouhou dobu sekundovali, zase operují s inženýrským konceptem digitalizace; pěknou budoucnost nám má v jejich představách zajistit možnost komunikovat s úřady přes chytrý telefon…
Byznysově-marketingový projekt Andreje Babiše ANO 2011 si zase jako svůj hlavní slogan vybral infantilní heslo – „ano, bude líp“. Toto hnutí, které představuje jakýsi gulášový kapitalismus, nám tvrdí, že k prosperující budoucnosti nám dopomohou jejich neideologičtí odborníci, kteří na ministerstvech správně upraví žádoucí parametry – oproti současné vládní koncepci to moc velký rozdíl není. Inženýrské pojetí politiky opět vítězí. Další ze stran, Motoristé, se svojí politikou snaží resuscitovat kolabující neoliberalismus, přičemž své voliče mobilizují skrze „vůni benzínu“. Nacionalistická SPD představuje oproti výše zmíněnému jistou výjimku. Jejich program je romantickým sněním o homogenní české společnosti, kde vládne jakási pohádková harmonie. Nižší daně, vyšší důchody – zkrátka všeho víc pro všechny.
Levice by se mohla pokusit toto myšlenkové vakuum zaplnit novým avantgardním projektem, který vykročí za hranice zde představených inženýrsko-romantických pojetí politiky. Naše mocné spojenkyně – svoboda, spravedlnost, solidarita a rovnost, nám mohou pomoci při formulování takového projektu, který si bude vědom toho, že člověk pro svůj plný rozvoj potřebuje inženýrská řešení, stejně jako společenskovědní a umělecký přesah. Ano, tím nejdůležitějším v našich úvahách musí být člověk!
Pokusme se tedy člověka avantgardně promýšlet v celé jeho šíří i hloubce a opustit nostalgii po dávných bojích. Naše pojetí politiky by nemělo opomíjet žádný z aspektů lidství; od sexuality počínaje až po otázky spojené s dobýváním vesmíru konče. Nejrůznější finanční, mediální či akademické oligarchie – stejně jako různé formy populismu a iracionality – se snaží společností i člověkem manipulovat a berou si jej jako rukojmí. Levice by měla navázat na své nejlepší moderní tradice a postavit se těmto tlakům ve jménu svobody, důstojnosti a celistvosti člověka. Protože současnost potřebuje člověka odolného – připraveného čelit otřesům, které přinášejí technologické změny, umělá inteligence i přírodní či klimatické změny.
Nostalgie v dnešní době plné změn levici ani svět nezachrání! Proto se společně pokusme tvořit vizi budoucnosti, která bude mít člověku co nabídnout a povede ke společenskému pokroku v nejpozitivnějším slova smyslu. Zkrátka budoucnost, která bude krásná.
Další články, kulturní rubriku a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:
About The Author
