Papež František zakončil svou pozemskou pouť před několika týdny symbolicky téměř na den přesně, kdy křesťané oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Během svého pontifikátu si získal mnoho obdivovatelů a příznivců i mimo církevní kruhy a svými názory a myšlenkami dokázal určovat celosvětovou debatu. Podobnou měrou byl také kritizován a bylo mu hlasitě vyčítáno jeho údajné levicové smýšlení. Následující řádky tedy věnujme zamyšlení se nad levicovostí a sociálním rozměru náboženství právě na odkazu zesnulé hlavy katolické církve a pomyslného nástupce svatého Petra, rodáka z argentinského Buenos Aires, papeže Františka I. Výchozím bodem pro naše úvahy, nechť je papežova encyklika Fratelli tutti – s podtitulem o “bratrství a sociálním přátelství”. Připomeňme, že tento náboženský traktát byl publikován počátkem října roku 2020 a samozřejmě vydán ve Františkově rodném jazyce, tj. španělštině.
Už v úvodní části své encykliky František trefně konstatuje, že “ve stále více zmasovělém světě, který upřednostňuje individualistické zájmy a oslabuje komunitní rozměr života, jsme osamoceni víc než kdy dřív”. Kritikou současného konzumního a spotřebního stylu života papež nešetří ani v dalších odstavcích. Odsuzuje a vysvětluje, že trh sám o sobě není schopen vyřešit všechny problémy, čímž zpochybňuje toto “dogma liberální víry”. Zpochybňuje rovněž ohrané neoliberální teorie o přelévání a prokapávání, a volá po aktivní hospodářské politice. V neposlední řadě kritizuje také “obsesivní snahy snižovat mzdové náklady, které vedou k narůstání chudoby”. Naproti tomu vyzdvihuje a zdůrazňuje transcendentní důstojnost každého člověka, tj. důstojnost, která je nezávislá, bezpodmínečná a není odvozena od výkonu, úspěchu, zdraví nebo uznání jiných lidí. Papež František nás dále nabádá, abychom se starali o své bližní a abychom právě těm nejchudším pomohli v jejich častokráte svízelných a bezvýchodných situacích.
Ve své třetí encyklice se však papež vydává za rámec charitativních proklamací. Přestože jako etalon příkladného bratrského chování a nezištné pomoci uvádí všem jistě dobře známé podobenství o milosrdném Samaritánovi, který na rozdíl od předpisově věřícího kněze a levity pomohl neznámému cizinci, ukazuje na tomto příběhu ještě něco dalšího. Samaritán nedokázal pomoci okradenému zraněnému sám, nýbrž využil také služeb nedalekého hostinského, kterému dal dva denáry, aby se o potřebného postaral. Papež si uvědomuje, že je potřeba se spojit dohromady jako rodina, čímž budeme “silnější než součet jednotlivých individuálních členů společnosti”. Z výše popsaného příkladu lze interpretovat, že řešení sociálních problémů je potřeba nacházet na celospolečenské úrovni. Je potřeba nacházet a aplikovat systémová řešení, která budou komplexním nástrojem pro zlepšení společnosti jako celku. Ostatně o potřebě celospolečenské angažovanosti papež František píše i v pozdější části svého textu.
Při dalším hledání levicových hodnot v papežově “oběžníku” nebudeme muset dlouho pátrat, abychom narazili na jeho definici a chápání pojmu solidarita. František si zcela přesně všímá, že slovo solidarita se dnes stalo “neslušným slovem, které se v určitých situacích neříká”. Vysvětluje dále, že tato solidarita “neznamená jen ojedinělé projevy štědrosti” a doplňuje, že život všech lidí má přednost před přivlastňováním si majetku několika málo lidí. V posledku dodává, že solidarita znamená “odstraňovat strukturální příčiny chudoby, nerovnosti, nedostatku, nedostatku práce, půdy a bydlení, odpírání sociálních i pracovních práv.” Oporu této interpretaci bychom zcela jednoduše nalezli také v Božím slovu, kde se například v knize Skutky apoštolů (2, 44–45) praví: “Všichni, kdo uvěřili, byli pohromadě a měli všechno společné. Prodávali majetky a statky a rozdělovali je všem, jak kdo potřeboval.” Zakončeme tento odstavec ještě jednou citací, kterou ve své encyklice sdílel rovněž František, a to následující slova svatého Jana Zlatoústého: “Nesdílet naše bohatství s chudými znamená okrádat je a připravovat je o obživu. Bohatství, které vlastníme, není naše, ale jejich.”
Papež František se ve svém listu rovněž zamýšlí nad rolí a funkcí politiky v moderní společnosti. V souladu s křesťanským učením nepokládá světské věci za bezcenné nebo nedůležité. Naopak si lze povšimnout, že v nich vidí způsob, jakým naplňovat poslání spočívající v pomoci potřebným. Předně vnímá úkol politiky jako hledání “dlouhodobého společného dobra”. Na krásném příkladu uvádí, že pomůžeme-li přejít druhému přes řeku, je to jistě úkon a projev lásky k bližnímu, přičemž stejným pohledem je úkon lásky, když se politik zasadí a vybudování mostu přes řeku. Co naopak papež František odsuzuje, je vyprázdněnost mnohých politických frází a to, že se v mnohých zemích, připusťme si, zejména západních, politika stává pouhou “kombinací marketingových technik zaměřenou na okamžité výsledky, jejímž prvořadým cílem je diskreditovat druhé”.
V neposlední řadě ve svém pojednání papež František vyjadřuje hlubokou sounáležitost s chudými a vykořisťovanými zeměmi, které vychází z globalizačního závodu jako poražení. František si správně uvědomuje, že humanitární katastrofa v jedné zemi dříve nebo později dopadne na všechny. S tím související globální a klimatické změny však hlouběji rozebírá např. ve své další encyklice Laudato si’.
Papež František ve své encyklice Fratelli tutti nejen správně, trefně a přímočaře pojmenovává problémy, kterým jako společnost čelíme, nýbrž přináší i řešení a odpovídá na otázky, na které mnozí jako by nechtěli slyšet odpověď. Ve svém textu stejně jako celém papežském působení kladl velký důraz na důstojnost člověka a pomoc všem chudým, zraněným, strádajícím. A neomezoval se pouze na jednotlivce, nýbrž zastával se rovněž chudých zemí a regionů. V osobě papeže Františka ztratili věřící silný hlas, který akcentoval nezištnou bratrskou pomoc a lásku, namísto moralizování a lhostejnosti. Františkův odkaz, ve kterém, dle mého soudu můžeme nalézt mnoho levicového, s námi však bude žít dál a bude nám připomínat a navigovat nás, jak na tomto pozemském světě správně žít.
Další články, kulturní rubriku a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:
About The Author
