Kuba prochází nejtěžším obdobím své moderní historie. Hospodářská krize, vyvolaná americkým embargem a cílenými sankcemi, vytváří podhoubí pro nejhorší humanitární krizi celé Latinské Ameriky.
Od letošního ledna je Kuba závislá na značně limitovaných dodávkách mexické ropy, jelikož po americké agresi již Venezuela nevyváží žádnou ropu na Kubu. Malý ostrov se vlivem nedostatku surovin dlouhodobě potýká s potížemi ohledně energetické soběstačnosti, což navíc mnohonásobně zhoršuje probíhající americké embargo na jakýkoliv obchodní styk s Kubou.
Kubánská ekonomika dlouhodobě žila převážně ze státem vlastněných turistických rezortů, z jejichž zisku dokázala skrze prostředníky nakupovat krizové suroviny a transformovat svou ekonomiku do éry po pádu Sovětského svazu. To však změnila pandemie covidu, která jako hospodářský důsledek přinesla drastický výpadek příjmů z turismu, což malou ekonomiku přivedlo do stavu těžkých problémů. Situace se však značně zhoršila po nástupu administrativy Donalda Trumpa. Ta zpřísnila vymáhání embarga a přidala k ní úplnou ropnou blokádu. Bez dostatku pohonných hmot postupně zkolaboval celý zásobovací systém a stát přešel do mimořádně úsporného režimu.
Snaha vyhladovět Kubu, s cílem podlomit důvěru veřejnosti v tamní socialistický režim, je v rozporu s mezinárodním právem a již mnohokrát ji odsoudilo Valné shromáždění OSN. Zdaleka nejhůře trpí blokádou zdravotnický systém a zásobování, které neumožňuje efektivní distribuci potravin mezi populaci. Zdravotním zařízením chybí vybavení a kdysi špičkové kubánské zdravotnictví nyní vlivem americké ekonomické války nedokáže uspokojit ani ty nejzákladnější potřeby. Popelářské služby musely být omezeny na naprostý základ, přičemž nadprodukce odpadu vyvolává u odborníků obavy z možného šíření hygienických chorob. Nedostatek paliva donutil k ukončení provozu taktéž kubánské aerolinie.
Navzdory své malé rozloze a skromným zdrojům patřila Kuba mezi významné dárce humanitární pomoci. Svým projektem zdravotnických misí kubánských lékařů zachránila tisíce životů lidí ohrožených vyléčitelnými chorobami. Taktéž svou solidaritu poskytla i trpícím lidem v Gaze či dalších oblastech globálního Jihu. Ne všichni však vůči Kubě nyní zůstali lhostejní. Vedle humanitární pomoci Mexika a Číny je nutno zmínit “humanitární flotilu”, kterou na Kubu organizují američtí socialisté. Žádná cesta však není spolehlivá, neboť militarizace Karibiku z něj dělá nebezpečnou vodní plochu, a Američany dominovaný bankovní systém ze všech sil blokuje jakékoliv platby směřované na tento ostrov. Jakákoliv nestátní humanitární pomoc je tedy značně limitovaná okolnostmi a geografickou vzdáleností od Kuby.
About The Author
