Ptali jsme se: Jak hodnotíte (ne)úspěch levice a hnutí Stačilo! v proběhlých sněmovních volbách? A jaký přístup a strategii by si levice měla osvojit, aby získala zpět důvěru lidí?
Lubomír ZAORÁLEK – bývalý poslanec, ministr a statutární místopředseda SOCDEM
Václav Bělohradský říká, že i v politice nakonec rozhoduje, kdo má ideje a myšlenky. My máme problém nabídnout baterii zajímavých lidí. Je to proto, že nemáme nové myšlenky, které by je přitahovaly… Myslel jsem si, že můžeme dát mužstvo dohromady v přímém zápase, teď si ale myslím, že je čas si říci – prohráli jsme a nemá to smysl, pokud nepřijdeme s něčím, co přitáhne nové tváře a dá nám novou energii. Levici je třeba promyslet a vynalézt znovu.
Michael HAUSER – docent filosofie, překladatel a levicově zaměřený intelektuál
Babišova politická strategie působila jako vysavač hlasů protestních stran. Vysála hlasy Stačilo! a dalších. Proč se to Babišovi podařilo? Protože Stačilo! se sice vymezovalo proti Fialově vládě a pravicovým stranám, ale nedokázalo se vymezit proti Babišovi a ostatním opozičním stranám. Kritiku vlády nebo Green Dealu mělo společnou s Babišem. S dalšími stranami mělo společnou kritiku EU a dalších věcí. Levicoví voliči raději dali hlas Babišovi. Stačilo! bylo pragmatickým slepencem a nepřineslo své vlastní poselství, kvůli němuž by jej lidé volili. Ukázalo se, že nestačí pouhý pragmatický kalkul a že je třeba vymyslet něco nového. To vyžaduje dlouhodobou politickou, publicistickou, mediální a teoretickou práci. Hlavní strategický problém spočívá dnes v tom, jak se vymezit vůči Babišovi a stát se vysavačem Babišových levicových voličů.
Petr DRULÁK – profesor mezinárodních vztahů a předseda spolku SVATOPLUK
Hnutí Stačilo bylo obětí těžko pochopitelné antikomunistické kampaně, vlastních organizačních i taktických slabin a také důvěry nespokojených voličů, že Andrej Babiš vše zařídí. Stačilo jinak odvedlo dobrý výkon a je třeba, aby lidé, kteří se v kampani osvědčili, společně pokračovali v politickém boji. Pod jednou značkou a v jedné politické organizaci, nikoliv jako spojení několika různých subjektů. Základní programové směřování je správné, je třeba ho zachovat, udržet si požadavek na radikální změnu a vyhýbat se jak komunistické nostalgii, tak i koketování s liberalismem.
Pavel ŠARADÍN – docent politologie, redaktor a spisovatel
Drobné vysvětlení na začátek. Průzkumy nám ukazují, že dělení levice – pravice mizí. Mnohem více se lidé identifikují jako tradicionalisté a liberálové. Pokud bych ještě použil slovo levice, pak existují velké hodnotové rozdíly mezi levicovým voličem, který má vysokoškolské vzdělání, a tím, který má základní vzdělání. Ten se hodnotově spíše blíží pravicovému voliči, opět hlavně tomu se základním, středním vzděláním.
Stačilo! pro mne nebyl subjekt, který staví na solidaritě, ta byla jen pro některé. Soustředil se výhradně na tradicionalisty a jeho témata, v kampani označovaná jako levicová, reprezentovali lidé jako Jana Bobošíková, Ondřej Dostál či Daniel Sterzik. Tato strategická chyba vedla ke snížení viditelnosti Kateřiny Konečné či Jany Maláčové a rozmělnění identity hnutí. Jako malé hnutí si mělo vybrat jednu cestu, buď jen radikální anti-systém, nebo levici. Osobně jsem si Stačilo! nespojoval s demokratickou levicovou politikou, ale se společenským anti-systémem, který hnutí prosazovalo. Ukázalo se, že lidé takový politický projekt nepodporují. V budoucnu můžeme očekávat, že Kateřina Konečná se pokusí tradicionalistickou levici oživit a za určitých okolností může uspět, ale musí tak činit uvěřitelně a s lidmi, kteří tyto hodnoty podporují.
Jan KAVAN – bývalý poslanec a ministr. Mírový aktivista a člen SOCDEM
Neúspěch Stačilo! ve volbách vnímám jako velkou ránu pro celou českou levici, která tak ve sněmovně nemá žádného zástupce. Neúspěch přičítám obrovské mediální antikomunistické kampani a rovněž i faktu, že ač jsou představitelé Stačilo! většinou přesvědčení levičáci, někteří z nich občas vystupovali spíše jako nacionalisté s jistými sympatiemi pro argumenty evropské pravice. Budoucnost vidím v obnovení úsilí o spojení všech levicových sil, tedy včetně KSČM a SOCDEM, ale bez pravicových nacionalistů. Vzorem by tedy měla být francouzská levice tak, jak ji na minulém sjezdu představila Jana Maláčová. SOCDEM i KSČM by měly mít v obnoveném svazku rovnocenné postavení. A nutně se soustředit na komunální volby a konkrétní problémy občanů. Příklon ke xenofobii, vypjatému nacionalismu, ale i protiruskému fanatismu či podpoře války je cesta do pekel.
Eduard CHMELÁR – docent historie, politický analytik a levicový intelektuál
Domnievam sa, že príčinou neúspechu projektu Daniela Sterzika je nečitateľnosť a nevyhranenosť hnutia. Spojenie komunistov, sociálnych demokratov a kresťanských konzervatívcov sa ukázalo ako nešťastné. Voličov príliš neoslovilo spájanie „vlasteneckých“ síl a väčší zmysel by malo spájanie ľavice. Bolo by to ideologicky čistejšie a ľudsky zrozumiteľnejšie. V žiadnom prípade netreba za neúspechom hľadať snahu o vystúpenie z NATO. Je dosť nefér označovať túto ambíciu za extrémistickú. Extrémistické je vyzývanie k násiliu alebo represiám ako je zatváranie politických oponentov a zákaz konkurenčných médií. Pacifizmus je radikálny, ale je to legitímna súčasť demokratického spektra a nemožno ho označiť za extrém – v opačnom prípade by sme medzi extrémistov museli zaradiť aj Ježiša Krista alebo neutrálnych Rakúšanov a Írov. Ta hysterická antikomunistická kampaň v týchto voľbách nemala reálne základy. Katarína Konečná má v sebe viac tolerancie a demokratického ducha ako väčšina členov končiacej vládnej koalície.
Ludvík ŠULDA – politik, šéfredaktor týdeníku Naše pravda a místopředseda KSČM
Výsledek hnutí Stačilo! v posledních volbách ukazuje, že lidé naše sociální a mírové priority sdílejí, ale nevěří, že se je někdo odváží skutečně prosadit. Letošní předvolební kampaň provázela bezprecedentní vlna antikomunismu – útoky, zastrašování i kriminalizace názorů. Není divu, že se mnozí bojí k levici přihlásit nebo nevěří, díky zkreslujícím výzkumům veřejného mínění, že se do Sněmovny dostane. To vede k paradoxu, kdy levicově smýšlející lidé volí miliardáře.
Tento neúspěch však neberu jako porážku, ale jako další, možná však už poslední, varovný signál. Levice musí mluvit více jasně, být vidět mezi lidmi a přestat se topit ve vlastních sporech. My komunisté musíme důrazně hájit sociální jistoty, otevřeně pojmenovávat nerovnosti a stát na straně těch, kdo na současnou politiku doplácejí. Jen jednotná a sebevědomá levice může podle mne získat důvěru zpět a zasednout v poslaneckých lavicích, kde je jí zcela určitě potřeba.
Patrik EICHLER – novinář, komentátor a ředitel Masarykovy demokratické akademie
Reprezentanti politické levice musejí být důvěryhodní pro lidi hlásící se k levici v kultuře, nevládním sektoru nebo akademické sféře. Politika je a vždy má zůstat bojem o moc v rámci sdílených pravidel. Politici ale musejí být reprezentací svého širšího prostředí a jeho zájmů. Bez širšího salonu zesilujícího srozumitelnost a přijatelnost levicových odpovědí dopadnou každé další volby stejně jako ty letošní. Bez toho, že budou lidé s levicí spojovat naději na zlepšení své vlastní životní situace, nebude levice ve společenské debatě slyšet ani vidět. Levice staví na hodnotách svobody, spravedlnosti, solidarity a rovnosti žitých ve společnosti a zajišťovaných veřejným státem. Politický konflikt o levicový výklad těchto základních hodnot musí mít nejen podobu dobrých metafor a viditelných demonstrací, ale i legislativních návrhů.
About The Author
