Před necelým rokem uplynulo čtyřicet let od premiéry prvního dílu legendárního československého televizního seriálu Sanitka, který divákům přiblížil život a prostředí rychlé záchranné služby. Pojďme si připomenout dílo, které si získalo silnou diváckou přízeň – nejen díky osudům svých hlavních hrdinů, ale i působivému ztvárnění reality všedního dne lékařské profese.
Seriál Sanitka se zařadil mezi nejúspěšnější a zároveň nejčastěji reprízované televizní inscenace z lékařského prostředí. Nabízí se otázka, čím si získal tak mimořádnou oblibu a trvalou přízeň diváků. Klíčem byla především autenticita – přirozenost, s jakou zobrazoval každodenní realitu záchranné služby, lidské osudy i dramatické situace, s nimiž se její pracovníci potýkali. Díky vynikajícímu scénáři Jiřího Hubače a režii Jiřího Adamce vznikl seriál, který se nebál ukázat skutečný obraz doby. Sanitka nezkrášlovala ani neidealizovala svět zdravotnictví či společnosti, naopak otevřeně pojmenovávala dobové problémy – nedostatek lékařů, potíže s modernizací vybavení či politické problémy na pracovišti. Přesto dokázala vyzdvihnout to, co lékařské povolání činí výjimečným – touhu pomáhat, obětavost a vědomí, že lékařství je především službou lidem, nikoli prostředkem k dosažení zisku či ekonomického profitu zdravotnického zařízení.
I v náročných podmínkách a při omezených technických možnostech dokázali lékaři záchranné služby spolu s řidiči a dalším personálem zachraňovat lidské životy a být vždy tam, kde jich bylo nejvíce třeba. Jak již bylo zmíněno, seriál Sanitka věrně a realisticky zachycoval proměny i rozvoj útvaru rychlé záchranné služby od padesátých do sedmdesátých let minulého století. Ukazoval, s jakým nadšením a vděčností přijímali lékaři nové vybavení a jak si v době omezených možností pomáhali vlastní vynalézavostí a improvizací. Autenticitu díla podtrhovalo i to, že mnohé případy vycházely ze skutečných událostí – například závěrečná epizoda, v níž záchranáři zasahují při pádu dopravního letadla, byla inspirována tragédií z října 1975, kdy se v zahrádkářské kolonii nedaleko Suchdolu zřítil jugoslávský letoun DC-9.
V hlavní roli seriálu se představil Jaromír Hanzlík jako doktor Vojtěch Jandera – mladý chirurg, který opouští slibné místo na pražské klinice a navzdory otcovu nesouhlasu nastupuje k rychlé záchranné službě. Vedle něj se v dalších úlohách objevili například Josef Vinklář, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Zlata Adamovská, Eva Hudečková a řada dalších známých hereckých osobností.
V neposlední řadě nelze opomenout titulní píseň Můj čas, která zaznívala na konci každého dílu a neodmyslitelně se se seriálem pojí. Nazpívali ji Hana Zagorová, Petr Kotvald a Stanislav Hložek, text napsal Zdeněk Borovec. Zajímavostí je, že v závěrečných titulcích je jako autor hudby uveden pseudonym Petr a Pavel Orm, pod nímž se skrývají skladatelé Petr Dvořák a Pavel Růžička.
Závěrem dodejme, že po vzoru mnoha jiných úspěšných seriálů se i Sanitka dočkala pokračování v podobě Sanitky 2. Můžeme si jen přát, aby se v české televizní a filmové tvorbě objevovalo více děl s obdobnou uměleckou úrovní a lidskou hloubkou, jakou nabízelo původních jedenáct dílů této legendární série. V době, která dává přednost rychlému zisku a povrchnímu uspokojení mainstreamových požadavků, je to úkol, přiznejme si, nesmírně obtížný.
About The Author
