Skip to content
časopis Tribuna

časopis Tribuna

nezávislý levicový občasník

Primary Menu
  • Úvodní stránka
  • Časopis
  • Komentáře
  • Analýzy
  • Zprávy
  • Rozhovory
  • Kulturní rubrika
  • O nás
  • Podpořte nás
  • Naše akce
  • Komentáře
  • Tribuna - 1. číslo

Co po míru?

Pavel Mrštík 11. 4. 2025 5 minutes read
image (15)

Mír. To je to slovo, které několik posledních let tolik rezonuje veřejným prostorem. Nikdy bych si nemyslel, že přijde doba, kdy se užití tohoto slova bude dávat do souvislosti s něčím špatným a škodlivým. A přesto právě v takovémto mezičase právě žijeme. Léta byli ti, kdo se jen opovážili mluvit o míru, označování jako vlastizrádci, ruští švábové, pátá kolona. Univerzálně se přijal posměšný pojem “chcimíři”.

Tato etapa bubnování do vítězného konce právě dožívá. Definitivně ji ukončil Donald Trump, který začal jednat s Rusy, a to bez ohledu na to, co si o tom evropské elity myslí. Mohli jsme sledovat ještě několik posledních křečí, ale nakonec se i na evropském kontinentu začalo mluvit o míru – o spravedlivém míru.

Co to znamená? Ukrajina, která tuto válku prohrává, si bude diktovat podmínky a bude k tomu mít podporu evropských špiček, což je pro Rusy samozřejmě neakceptovatelné. Ideály stranou, kdo to kdy viděl, aby si prohrávající strana určovala podmínky? Tento „spravedlivý mír“ není nic jiného než neschopnost akceptovat realitu, a skrytá touha protahovat válku v naivní snaze dosáhnout na bojišti lepšího výsledku. To ale dle mě představuje naprosto sebevražednou taktiku.

Nejen, že to protahuje nesmírnou devastaci Ukrajiny, navyšuje hrozivé ztráty na životech, uzavírá poválečnou normalizaci vztahů s Ruskou federací a jejich spojenci, ale navíc tím i otevřeně vystupujeme proti USA. Zemi, která má v rámci NATO bezkonkurenčně nejsilnější armádu, a tvoří většinu jejího rozpočtu. Evropa zůstala sama, jako kůl v plotě. Zbyla jí jen Ukrajina, a jak tu situaci čtu já, brzo přijde i o ni.

Američané se s Rusy dřív nebo později domluví a stanoví si sféry vlivu. Pravděpodobně s Ukrajinou, ale bez Evropy. Ukrajina bude rozdělena, východní části budou připojeny k Ruské federaci a ve zbytkové Ukrajině budou Američané drancovat její nerostné bohatství. Sliby o členství v NATO a EU nebudou mít ani hodnotu papíru, na níž byly napsané.

Ukrajina bude stále ta stejná, zkorumpovaná, ožebračovaná a chudá země, jako byla před válkou. O mnoho milionů obyvatel chudší a o několik desítek tisíc kilometrů čtverečních menší. Bude však stále zemí hrdou a nyní i extrémně militarizovanou, se stovkami tisíc mužů s vojenským výcvikem, kteří budou cítit zlobu a frustraci z prohrané války. Proti komu svojí frustraci obrátí? Proti Rusku? Nemyslím si. Rusové přece byli nepřátelé od počátku, tam byly karty jasně rozdané. Ale kdo Ukrajinu léta podporoval, zejména silnými prohlášeními, ale reálně často málo a často pozdě, a hnal jí do předem prohraného boje, jehož následkem je spálená země a statisíce mrtvých? Jejich západní “spojenci”. Američané v čele s Donaldem Trumpem včas vycouvali a poslední, kdo zůstal, byli Evropané, kteří nedokázali včas rozpoznat, že svět už jde jiným směrem. A právě sem směřuje současná trajektorie vývoje Evropy.

Napřed jsme se odřízli od Ruské federace, hovoříme o tom, že se musíme odříznout od Číny, nyní to uděláme i s USA, a již velmi brzy se nám může stát, že přijdeme i o Ukrajinu. To je výsledek vládnutí současné evropské elity a její „hodnotové“ politiky. Elity, které nejsou připraveny na mír. Naneštěstí, kromě toho, že „hodnotově“ pohřbili vztahy s velkou částí světa, se také snaží vést boj i s podstatnou částí své vlastní populace. Trend je v tomto nevyhnutelný a lidé a strany, které si již všimly probíhajících změn, a akceptují, že jsme jednou nohou v multipolárním světě, které přejí si mnohem racionálnější politiku, postupně nabývají na síle.

Nezbývá než doufat, že až k míru skutečně dojde, bude na něj Evropa, nebo alespoň její část, již připravená. Nebo se k tomu bude alespoň blížit. Ideálně tím, že vymění své současné vládnoucí elity za jiné a rozumnější. V naší republice se takové „okno změn“ otevře již tento rok ve volbách do Sněmovny. Prozatím to vypadá na porážku zastánců současné “hodnotové” politiky a nastolení racionálnějšího kurzu. Jen si říkám, aby to nedopadlo stejně, jako s tou podporou Ukrajiny – příliš pozdě, příliš málo.←

Další články, kulturní rubriku, soutěž a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:

TRIBUNA 1/2025Stáhnout

About The Author

Pavel Mrštík

See author's posts

Tags: Mír Válka na Ukrajině

Post navigation

Previous: Brantingovo výročí
Next: Ukrajina a Evropa mezi americkým a ruským imperialismem

Podobné články

Bolest
6 minutes read
  • Komentáře
  • Tribuna - 3. číslo

Omezování svobody projevu v Evropské unii i české kotlině

Adam Rokos 10. 12. 2025 0
Babiš
21 minutes read
  • Analýzy
  • Komentáře
  • Tribuna - 3. číslo

Voliči rozdali karty

Redakce 9. 12. 2025 0
SUCHO
7 minutes read
  • Komentáře
  • Tribuna - 3. číslo

O zeleném imperialismu a selhání evropské diplomacie

Lukáš Valenta 7. 12. 2025 0

Nejnovější články

  • Bolest
    Omezování svobody projevu v Evropské unii i české kotlině
    Autor: Adam Rokos
    10. 12. 2025
  • Babiš
    Voliči rozdali karty
    Autor: Redakce
    9. 12. 2025
  • SANITKA
    Čtyři desetiletí se sanitkou – seriál, který nezmizel z paměti diváků
    Autor: Jiří Cieslar
    8. 12. 2025
  • SUCHO
    O zeleném imperialismu a selhání evropské diplomacie
    Autor: Lukáš Valenta
    7. 12. 2025
  • CORBYN A SULTANOVÁ
    Your Party a rizika levicového populismu
    Autor: Redakce
    6. 12. 2025

Sledujte nás

Sociální sítě
YouTube
Facebook
Instagram

Nejnovější video

Představení 2. čísla a beseda s Oskarem Krejčím

  • Úvodní stránka
  • Časopis
  • Komentáře
  • Analýzy
  • Zprávy
  • Rozhovory
  • Kulturní rubrika
  • O nás
  • Podpořte nás
  • Naše akce
Vytvořeno redakcí časopisu Tribuna. Všechna práva vyhrazena | MoreNews by AF themes.