Skip to content
Časopis Tribuna

Časopis Tribuna

Primary Menu
  • Úvodní stránka
  • Časopis
  • Komentáře
  • Analýzy
  • Zprávy
  • Rozhovory
  • Kulturní rubrika
  • O nás
  • Podpořte nás
  • Naše akce
  • Komentáře
  • Tribuna - 1. číslo

Co po míru?

Pavel Mrštík 11. 4. 2025
image (15)

Mír. To je to slovo, které několik posledních let tolik rezonuje veřejným prostorem. Nikdy bych si nemyslel, že přijde doba, kdy se užití tohoto slova bude dávat do souvislosti s něčím špatným a škodlivým. A přesto právě v takovémto mezičase právě žijeme. Léta byli ti, kdo se jen opovážili mluvit o míru, označování jako vlastizrádci, ruští švábové, pátá kolona. Univerzálně se přijal posměšný pojem “chcimíři”.

Tato etapa bubnování do vítězného konce právě dožívá. Definitivně ji ukončil Donald Trump, který začal jednat s Rusy, a to bez ohledu na to, co si o tom evropské elity myslí. Mohli jsme sledovat ještě několik posledních křečí, ale nakonec se i na evropském kontinentu začalo mluvit o míru – o spravedlivém míru.

Co to znamená? Ukrajina, která tuto válku prohrává, si bude diktovat podmínky a bude k tomu mít podporu evropských špiček, což je pro Rusy samozřejmě neakceptovatelné. Ideály stranou, kdo to kdy viděl, aby si prohrávající strana určovala podmínky? Tento „spravedlivý mír“ není nic jiného než neschopnost akceptovat realitu, a skrytá touha protahovat válku v naivní snaze dosáhnout na bojišti lepšího výsledku. To ale dle mě představuje naprosto sebevražednou taktiku.

Nejen, že to protahuje nesmírnou devastaci Ukrajiny, navyšuje hrozivé ztráty na životech, uzavírá poválečnou normalizaci vztahů s Ruskou federací a jejich spojenci, ale navíc tím i otevřeně vystupujeme proti USA. Zemi, která má v rámci NATO bezkonkurenčně nejsilnější armádu, a tvoří většinu jejího rozpočtu. Evropa zůstala sama, jako kůl v plotě. Zbyla jí jen Ukrajina, a jak tu situaci čtu já, brzo přijde i o ni.

Američané se s Rusy dřív nebo později domluví a stanoví si sféry vlivu. Pravděpodobně s Ukrajinou, ale bez Evropy. Ukrajina bude rozdělena, východní části budou připojeny k Ruské federaci a ve zbytkové Ukrajině budou Američané drancovat její nerostné bohatství. Sliby o členství v NATO a EU nebudou mít ani hodnotu papíru, na níž byly napsané.

Ukrajina bude stále ta stejná, zkorumpovaná, ožebračovaná a chudá země, jako byla před válkou. O mnoho milionů obyvatel chudší a o několik desítek tisíc kilometrů čtverečních menší. Bude však stále zemí hrdou a nyní i extrémně militarizovanou, se stovkami tisíc mužů s vojenským výcvikem, kteří budou cítit zlobu a frustraci z prohrané války. Proti komu svojí frustraci obrátí? Proti Rusku? Nemyslím si. Rusové přece byli nepřátelé od počátku, tam byly karty jasně rozdané. Ale kdo Ukrajinu léta podporoval, zejména silnými prohlášeními, ale reálně často málo a často pozdě, a hnal jí do předem prohraného boje, jehož následkem je spálená země a statisíce mrtvých? Jejich západní “spojenci”. Američané v čele s Donaldem Trumpem včas vycouvali a poslední, kdo zůstal, byli Evropané, kteří nedokázali včas rozpoznat, že svět už jde jiným směrem. A právě sem směřuje současná trajektorie vývoje Evropy.

Napřed jsme se odřízli od Ruské federace, hovoříme o tom, že se musíme odříznout od Číny, nyní to uděláme i s USA, a již velmi brzy se nám může stát, že přijdeme i o Ukrajinu. To je výsledek vládnutí současné evropské elity a její „hodnotové“ politiky. Elity, které nejsou připraveny na mír. Naneštěstí, kromě toho, že „hodnotově“ pohřbili vztahy s velkou částí světa, se také snaží vést boj i s podstatnou částí své vlastní populace. Trend je v tomto nevyhnutelný a lidé a strany, které si již všimly probíhajících změn, a akceptují, že jsme jednou nohou v multipolárním světě, které přejí si mnohem racionálnější politiku, postupně nabývají na síle.

Nezbývá než doufat, že až k míru skutečně dojde, bude na něj Evropa, nebo alespoň její část, již připravená. Nebo se k tomu bude alespoň blížit. Ideálně tím, že vymění své současné vládnoucí elity za jiné a rozumnější. V naší republice se takové „okno změn“ otevře již tento rok ve volbách do Sněmovny. Prozatím to vypadá na porážku zastánců současné “hodnotové” politiky a nastolení racionálnějšího kurzu. Jen si říkám, aby to nedopadlo stejně, jako s tou podporou Ukrajiny – příliš pozdě, příliš málo.←

Další články, kulturní rubriku, soutěž a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:

TRIBUNA 1/2025Stáhnout

About The Author

Pavel Mrštík

See author's posts

Tags: Mír Válka na Ukrajině

Post navigation

Previous: Brantingovo výročí
Next: Ukrajina a Evropa mezi americkým a ruským imperialismem

Podobné články

Maďarsko uštváno fidészovskými léty: má být východiskem z „orbánomiky“ jen technokratický neoliberalismus?
  • Analýzy
  • Komentáře

Maďarsko uštváno fidészovskými léty: má být východiskem z „orbánomiky“ jen technokratický neoliberalismus?

Jan Bodnár 22. 4. 2026
457104489106ca98569330b1d73e1df1
  • Komentáře

Potřeba „státního kapitalismu“

Vítek Prokop 16. 4. 2026
bezdomovec2
  • Komentáře

Všichni chcípneme na sobectví

Vojtěch Mrázek 15. 4. 2026

Nejnovější články

  • Ohlédnutí za 140 lety Svátku práce
    Ohlédnutí za 140 lety Svátku práce
    Autor: Martin Brožek, Jan Šťastný
    4. 5. 2026
  • O fejetonech prvomájových a Janu Nerudovi
    O fejetonech prvomájových a Janu Nerudovi
    Autor: Jiří Cieslar
    3. 5. 2026
  • Svět v pohybu
    Svět v pohybu
    Autor: Jan Šťastný
    2. 5. 2026
  • PRVNIMAJ
    Má ještě smysl slavit Svátek práce?
    Autor: Martin Brožek a Jan Bodnár
    1. 5. 2026
  • Argentinská ekonomika zažila v únoru nejhlubší propad od začátku úsporných opatření
    Argentinská ekonomika zažila v únoru nejhlubší propad od začátku úsporných opatření
    Autor: Redakce
    29. 4. 2026

Sledujte nás

Sociální sítě
YouTube
Facebook
Instagram

Nejnovější video

Představení 2. čísla a beseda s Oskarem Krejčím

Vytvořeno redakcí časopisu Tribuna. Všechna práva vyhrazena | MoreNews by AF themes.