Prosincové druhé kolo chilských prezidentských voleb přineslo zásadní obrat pro celou latinskoamerickou politickou scénu. Trend nové růžové vlny je zřejmě na ústupu a sjednocená pravice je připravena bojovat proti sebereformnější levici.
První kolo prezidentských voleb, jež se v Chile uskutečnily 16. listopadu, vygenerovalo jako vítězku Jeannette Jaraovou, kandidátku Komunistické strany Chile a úřadující ministryni práce a sociálních věcí uvnitř administrativy dosud úřadujícího prezidenta Gabriela Borice. Druhý skončil pravicově konzervativní a populistický kandidát Republikánské strany José Antonio Kast. Vyzyvatel komunistické kandidátky a dlouholetý poslanec dolní komory chilského parlamentu sázel v kampani také na spřízněnost se svým bratrem Miguelem Kastem, který během pinochetovské diktatury zastával vládní funkci.
Volby se nesly v duchu silné polarizace, a to i vlivem zhoršení ekonomické situace. Kritika sociální politiky odcházející administrativy prezidenta Borice pomohla pravici se lépe zkonsolidovat a vlivem politiky Javiera Mileie v sousední Argentině i více radikalizovat vlastní program a rétoriku. Příkladem tohoto vyostření byl kandidát Národní Libertariánské strany Johannes Kaiser. Jeho priority zahrnovaly zákaz komunistické strany a zrušení veškerého sociálního systému. Sám sebe v rozhovorech mnohokrát označil za pinochetistu a minarchistu, přičemž s takto formulovaným krajně pravicovým programem se v prvním kole dokázal vyšplhat na čtvrté místo a obdržel necelých 14 % hlasů.
Ačkoliv Jaraová byla mnohdy vykreslována jako nebezpečná komunistka, jde o středolevicovou političku. Ve funkci ministryně práce tlačila na aktivní zvyšování minimální mzdy a striktní vymáhání 40hodinového pracovního týdne. I díky popularitě svého vládního angažmá dokázala Jaraová vyhrát první kolo se ziskem necelých 27 % a její koalice “Jednota pro Chile” vyhrála souběžně probíhající parlamentní volby.
Ve druhém kole však sjednocená pravice podpořila bez výhrad Kasta (i přes jeho mnohé silně kontroverzní názory) a rozjela kampaň připomínající nechvalně známou rudou paniku (Red Scare) v USA minulého století. Otázka “Chile jako druhé Venezuely” v kombinaci s historickými reminiscencemi a tlakem ze zahraničí byla však pro pravici úspěšná. Kast obdržel 59 % hlasů v druhém kole a stane se novým prezidentem Chilské republiky.
Po kolapsu volebního monopolu Hnutí za socialismus (MAS) v Bolívii a pádu Peronistů v Argentině jde o další ránu latinskoamerické levici, kterou navíc umocňuje agrese americké administrativy vůči Venezuele. Nezbývá nám tedy než doufat, že podmínky pro sociální reformu v Jižní Americe nejsou zcela mrtvé. Asociální politika nových neoliberálních kabinetů nabídne v blízkém budoucnu příležitostí více než dost.
About The Author
