Karl Hjalmar Branting v 80. letech předminulého století vystudoval matematickou astronomii na Stockholmské univerzitě a byl krátce asistentem na tamní astronomické observatoři, velmi záhy jej však zlákala politika. Začal spolupracovat s levicovými intelektuály jako Axel Danielsson či August Palm, zprvu v radikálních socialistických listech Social-Demokraten či Folkviljan, později i jako aktivista roku 1889 založené Švédské sociálně demokratické strany. Na sklonku následující dekády, v roce 1897, za tuto novou stranu zasedl ve Švédském říšském sněmu do poslanecké lavice.
Významné jsou též Brantingovy příspěvky mírovému hnutí. V květnu 1895 promluvil na prvomájové akci proti válečnému štvaní vůči emancipujícím se Norům a varoval před tragickými důsledky pro ty z mocných, kteří by snad plánovali švédský lid štvát proti bratrskému národu v Unii. Za tyto výroky byl odsouzen k žaláři, jež následně Nejvyšší soud zrušil a proměnil v peněžitý trest za pobuřování. Roku 1905 stál v průběhu vojensko-politické krize Švédsko-norské unie na straně autonomních snah Norů, kteří toužili po samostatnosti svých politických institucí a žádali po švédském králi referendum o odtržení od Unie.
Politická neústupnost švédského panovníka Oskara II. vůči Norům se totiž pro sociální demokraty stala záminkou k protiválečné kampani, k níž Branting výrazně přispěl. Boj proti válce s Norskem navíc zastihl švédské hnutí pracujících ve fázi odporu vůči zaměstnavatelům. Odboráři a socialisté, povzbuzeni stávkami v Rusku na začátku roku, zahájili aktivitu vedoucí k vyostření konfliktu v mocnářství, přičemž smršť stávek mezi únorem a květnem 1905 ochromila hospodářství. Vzhledem k eskalaci švédsko-norské krize na konci jara začali sociální demokraté připravovat generální stávku pro případ vojenské expanzedo Norska. Tlak postupem června sílil, a nakonec se setkal s úspěchem; král Oskar II. nakonec ustoupil, stejně jako zaměstnavatelé požadavkům dělníků.
O dva roky později se Branting stal předsedou Švédské sociálně demokratické strany, když nahradil jejího historicky prvního lídra Claese Tholina. Vrchol Brantingova politického snažení přišel zkraje 20. let, když se stal hned třikrát švédským ministerským předsedou za sociální demokracii. V průběhu svého prvního období učinil velkorysý krok vůči finské autonomní oblasti Alandy, když navzdory referendu v této oblasti, v níž drtivě zvítězili švédští příznivci připojení Aland ke Švédsku, nechal o osudu tohoto území rozhodnout Společnost národů, která rozhodla o ustavení Aland jakožto svébytném území pod Finskem. Za tento počin získal v roce 1921 Nobelovu cenu za mír.
Karl Hjalmar Branting se narodil 23. listopadu 1860 a zemřel 24. února 1925.←
Další články, kulturní rubriku, soutěž a mnoho dalšího naleznete v kompletním vydání TRIBUNY! Zde ke stažení:
About The Author
