Buenos Aires – V posledních týdnech probíhá mobilizace argentinských odborů, jejímž hlavním důvodem je libertariánská politika prezidenta Javiera Mileie. Po sérii významných škrtů, které citelně oslabily sociální základnu většiny Argentinců, přišel Milei s vlastním návrhem zákoníku práce.
Tento návrh obsahuje nejradikálnější změny ve prospěch zaměstnavatelů, které Argentinu kdy potkaly. V mnohém vychází z politické praxe britské premiérky v 80. letech Margaret Thatcherové, a je v obecném souladu s doporučením Mezinárodního měnového fondu. Mezi nejkontroverznější body nového zákoníku patří legalizace 12hodinové pracovní doby či zrušení práva na placenou dovolenou. Dalším silně problematickým aspektem je například kriminalizace práva na stávku nebo možnost zaměstnavatele vyplácet mzdu ve formě cizí měny. Novým standardem má být rovněž zjednodušení postupu při propouštění zaměstnanců a umožnění neplacených přesčasů.
Novela pochopitelně vyvolala vlnu protestů organizovaných odbory a perónisty, do nichž se ale zapojili i bývalí podporovatelé prezidenta Mileie, které těžce postihly dopady jeho politiky. Protestující požadují upuštění od všech asociálních částí novely a zahájení dialogu s opozicí o dalším postupu. Odbory svolaly na 19. února již čtvrtou generální stávku od doby, co Milei nastoupil do úřadu. Stávka svým dopadem předčila veškerá očekávání, představitelé argentinské odborové centrály CGT odhadují, že až 90 % ekonomické aktivity ustalo.
Navzdory veškerému tlaku prošla kontroverzní novela Senátem a posléze i dolní komorou argentinského parlamentu, v poslanecké sněmovně návrh prošel poměrem 135 ku 115 hlasům. Po vypuštění kontroverzního bodu ohledně krácení nemocenské se návrh zákona vrací do Senátu, kde by se o něm mělo na přelomu února a března znovu hlasovat. Výše zmíněná kosmetická úprava však nic nemění na skutečnosti, že prosazení této reformy by znamenalo drtivé vítězství prezidenta Mileie a drtivou porážku argentinských pracujících.
Politika prezidenta Mileie a jeho politické frakce Avanza je nejsilnějším bodem sporu mezi pravicovými a levicovými ekonomy. Začala koncem roku 2023 s největším balíčkem škrtů v argentinské historii a snad nejtvrdšími úspornými opatřeními v kontextu čtyř dekád světového neoliberálního kapitalismu. Prudký propad životní úrovně, průmyslové produkce a nárůst chudoby společně s nezaměstnaností měl vykompenzovat pokles inflace. Ten opravdu nastal, nicméně utlumená ekonomická aktivita přinesla do ekonomiky chronické problémy s hospodářským růstem, které vyžadovaly stimulační aktivitu. Ekonomické problémy Mileiovy administrativy pak jednoznačně prokázal 20miliardový bailout, který byl Argentině poskytnut americkým ministerstvem financí.
Zatímco pravicoví ekonomové mluví o “hospodářském zázraku” a zdůrazňují rekordní pokles inflace (který alespoň nominálně přispěl ke snížení sociálních dopadů úsporných politik), poukazují levicoví ekonomové na strukturální problémy, které přinesla decimace argentinských podniků (mj. i vlivem odstranění ochranných cel) a rostoucí dolarizaci ekonomiky, která z Argentiny dělá ekonomického vazala Spojených států.
I mezi argentinskou politickou elitou však panuje skepse, zda takto radikální zákoník práce dokáže vyřešit problémy s odlivem investic. Tvrdé kroky mohou odstředivé tendence ještě posílit, nedojde-li k posílení důvěry investorů ve schopnost argentinské ekonomiky růst, přičemž aktuálně trend příliš příznivý není.
About The Author
