Od pádu režimu Bašára Asada v prosinci 2024 došlo k zásadní proměně Sýrie z hlediska vnitro- i zahraničně-politického. Teroristické hnutí Tahrír al-Šám kvapnou ofenzivou prorazilo obrany asadovských pozic a během pár dní jeho vojáci dorazili až do Damašku. Tehdy se sesypal poslední režim tzv. “arabského socialismu“ a Sýrie završila poslední fázi svojí tranzice v rámci arabského jara.
V průběhu roku 2025 vládnoucí hnutí konsolidovalo moc zejména privatizací klíčových částí hospodářství, zásahy proti loajalistům strany Baas a schválením mnoha kontroverzních zákonů upevňujících roli islámu v syrské pluralitní společnosti. Ačkoliv oficiálně propustilo všechny politické vězně a dle mnoha západních médií “ukončilo totalitní despocii Asadova režimu”, nezadá si v brutalitě se zřízením minulým.
Zkraje letoška světem otřásly záběry zobrazující milicionáře Tahrír al-Šám popravující civilisty ze sekty tzv. Alávitů. Tyto popravy byly rovněž mířeny na děti a motivovány hlavně nenávistí k této kdysi vlivné náboženské skupině. Dalšími komunitami, vůči kterým byla politika aktivní diskriminace a perzekuce vedena, jsou levantští křesťané a drúzové. Počet obětí cílených útoků vůči těmto dvěma minoritám jde do tisíců a slabá míra dokumentace naznačuje potenciálně vyšší číslo. Je navíc paradoxní, že mezi propuštěnými politickými vězni byli i mnozí bojovníci ISIS, kteří se své role v masakrech taktéž zhostili.
Velký vliv na současné události v Sýrii má i Turecko, jehož ministr zahraničí a bývalý šéf rozvědky Hakan Fidan patřil mezi nejurputnější podporovatele syrské islamistické opozice a spekuluje se o jeho roli v loňské ofenzivě. Turecko, EU a nyní i USA spolu s ukončením sankcí oznámily projekty na obnovení spolupráce a rekonstrukce Sýrie, která je po 13 letech občanské války takřka kompletně zdevastovaná.
Do čela nové Sýrie se postavil nejvyšší představitel skupiny Tahrír- al-Šám, Ahmad Šara, jehož problematická minulost dodnes budí kontroverze v západním světě. Jako mladík původem ze Saúdské Arábie se podílel na odboji proti americké okupaci Iráku a později se připojil k radikálně islamistické frontě An-Nusrá, po jejímž boku bojoval v Sýrii. Patřil mezi jedny z nejurputnějších bojovníků proti tzv. “westernizaci” Sýrie a vyzýval ke globálnímu džihádu (viz jeho rozhovor pro Al-Džazíru z roku 2015). V roce 2017 s asistencí tureckých spolupracovníků transformoval organizaci v Tahrír al-Šám a podílel se na její deradikalizaci výměnou za tureckou loajalitu. Tato organizace až do roku 2024 vykonávala samosprávu v guvernorátu Idlib a v jejích řadách sloužili převážně bývalí bojovníci An-Nusry či dokonce ISIS.
Přes problematickou minulost i přítomnost je přesto Šara v západním světě respektovaným státníkem, o čemž svědčí jeho přijetí na půdu Valného shromáždění OSN v září tohoto roku či jeho setkání s prezidentem Petrem Pavlem. Vyvrcholením úspěchu jeho nové role bylo jeho přijetí do Bílého domu dne 10. listopadu 2025, během něhož se Šara setkal s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a přislíbil mu podporu v rámci cíleného boje proti pozůstatkům ISIS na území Sýrie a Iráku. Paradoxem zůstává, že na jeho hlavu byla do roku 2025 americkým ministerstvem obrany vypsána 10 milionová odměna v amerických dolarech. Výměnou za tyto přísliby byla Sýrie navzdory veškerým problémům osvobozena od všech sankcí a byly jí udělány význačné nabídky půjček od Mezinárodního měnového fondu výměnou za přijetí neoliberální šokové terapie.
Ačkoliv byl Asadův režim ve svojí represivitě a brutalitě pro mnohé Syřany nepřijatelný, otázkou zůstává, zdali se nový režim bude příliš lišit. I když se aktuálně světu prezentuje jakožto cesta k demokratické Sýrii (viz nedávné parlamentní volby), zůstává politická elita silně fundamentalistická a svým politickým přesvědčením velice zpátečnická.
About The Author
